Dnes při čtení Hospodářských novin jsem se rozhodl změnit práci: půjdu dělat do vedení státní České konsolidační agentury. Proč? Zaprvé proto, že mou jedinou konsolidační zkušeností je permanentní konsolidace vlastního konta k nule, nejlepší kvalifikace pro jakýkoli státní džob. A zadruhé proto, že se velmi pravděpodobně jedná o jednu z mála firem, jejíž vedení nechá své podřízené, aby si do Švýcarska jen tak poslali půl miliardy korun...
, a přesto si pětičlenné představenstvo rozdělí jako bonus za dobrou práci téměř třicet miliónů korun. Lidé z vedení si tak ročně přijdou na víc než pět miliónů korun. Ne, že bych jim záviděl. Máme českou demokracii a k ní patří i česká konsolidace!
To ale není vše. Pamatujete si ještě, jak nám před volbami mnozí poslanci slibovali, že v parlamentu skončí, takže po letech konečně zmizí z našich životů i peněženek? Často taky říkali, že ve vrcholné politice vlastně tratili (přinášeli oběť) a že až teď začnou pořádně vydělávat. Samozřejmě. Někteří totiž v parlamentu neskončili, ke svému velkému překvapení, jak se zdá. Politika je plná překvapení. Řekněme, že prostě nemohli odejít od rozdělané práce. Legrace je, že někteří z těch, kteří naoko končili (ale neskončili), stačily ještě jejich partaje - ČSSD, ODS i KSČM - nominovat právě do vedení ČKA, konkrétně do dozorčí rady. Snad aby po volbách doopravdy netratili. Zde je totiž měsíční plat osmdesát pět tisíc korun (nepobírají ho poslanci ani senátoři), takže odtud možná ono vydělávání. Při pohledu na fungování zpolitizované ČKA vlastně nemůžeme proti miliónovým odměnám vedení nic namítat. Je velkým manažerským úspěchem, že ve Švýcarsku zatím skončila jen půl miliarda.
