nahoru

Čtvrtek, 1. 6. 2006

Petr Holec 1. června 2006 • 01:17

Můžu vám říct, není snadný nebýt v lihu v dusivé atmosféře biolihu, zvlášť dva dny před volbami. Snažím se od flašky držet o něco dál, nechci nějaký blbý průser. Vidíte, dokonce se mi to i rýmuje. Člověk v politice vyroste nejen charakterově a finančně, ale i literárně. Po dvanácti letech dokážu hodiny mluvit, aniž by někdo pochopil, o čem vlastně mluvím. Často včetně mě. A to jsem na nějaké skloňování nebo časování nikdy moc nebyl. Televize nás všechny naučila mást tělem. Nebo spíš pusou. Třeba Rocco si do ní strká jazyk, aby do něj nikdo neviděl. Metafory, paraboly, hyperboly, eufemismy, nepravdy (lži). Ty především. Musíte je všechny ovládat, aby vás nikdo nenachytal. Když například ve volbách slibujete něco, co nikdy nemůžete splnit, musíte vždycky říkat: „V případě, že vyhrajeme přesvědčivě volby……“ Hovno! Nikdo v téhle zemi ještě nikdy nevyhrál volby tak přesvědčivě, aby mohl ze svého programu cokoli splnit. Nakonec sami na to dohlížíme, ne? Dneska jsem oficiálně ukončil svou předvolební kampaň. U kulturáku jsem zasadil pár stromků, chlapům na náměstí dorozdal poslední půllitry se svým portrétem a sloganem SE MNOU JAKO TUPLOVANÉ a řekl chlapům, ať to tak neženou s tím silničním obchvatem. Potřebuju, aby se s bagrem dostali k mému billboardu až v pátek odpoledne, ne dneska. Lidi jsou totiž pěkně nevděčná cháska. Den se tam nebude dělat a hned se najde nějaký šťoura, který se začne ptát, jestli to není jen nějaká předvolební bouda. PS: začínám být trochu nervózní. Možná by se tak důležitá věc jako volby vůbec neměly svěřovat lidem.

Můžu vám říct, není snadný nebýt v lihu v dusivé atmosféře biolihu, zvlášť dva dny před volbami. Snažím se od flašky držet o něco dál, nechci nějaký blbý průser. Vidíte, dokonce se mi to i rýmuje. Člověk v politice vyroste nejen charakterově a finančně, ale i literárně. Po dvanácti letech dokážu hodiny mluvit, aniž by někdo pochopil, o čem vlastně mluvím. Často včetně mě. A to jsem na nějaké skloňování nebo časování nikdy moc nebyl. Televize nás všechny naučila mást tělem. Nebo spíš pusou. Třeba Rocco si do ní strká jazyk, aby do něj nikdo neviděl. Metafory, paraboly, hyperboly, eufemismy, nepravdy (lži). Ty především. Musíte je všechny ovládat, aby vás nikdo nenachytal. Když například ve volbách slibujete něco, co nikdy nemůžete splnit, musíte vždycky říkat: „V případě, že vyhrajeme přesvědčivě volby……“ Hovno! Nikdo v téhle zemi ještě nikdy nevyhrál volby tak přesvědčivě, aby mohl ze svého programu cokoli splnit. Nakonec sami na to dohlížíme, ne?
Dneska jsem oficiálně ukončil svou předvolební kampaň. U kulturáku jsem zasadil pár stromků, chlapům na náměstí dorozdal poslední půllitry se svým portrétem a sloganem SE MNOU JAKO TUPLOVANÉ a řekl chlapům, ať to tak neženou s tím silničním obchvatem. Potřebuju, aby se s bagrem dostali k mému billboardu až v pátek odpoledne, ne dneska. Lidi jsou totiž pěkně nevděčná cháska. Den se tam nebude dělat a hned se najde nějaký šťoura, který se začne ptát, jestli to není jen nějaká předvolební bouda.
PS: začínám být trochu nervózní. Možná by se tak důležitá věc jako volby vůbec neměly svěřovat lidem.