nahoru

Středa, 12. 4. 2006

Petr Holec 12. dubna 2006 • 23:43

Nemám nic moc na práci, ani na psaní. Sedím s JJ ve své poslanecké kanceláři, civím do zdi a v hlavě cítím podivné prázdno. Něco jako chvějivý klid před poslední bitvou. To se mi povedlo. Politika už taková občas bývá, zhruba každý pracovní den. Jeden den nemáte do čeho píchnout - a druhý taky ne. Vyžaduje proto silnou vnitřní integritu, jinak byste z toho snadno zcvokli. Zvlášť pod současným silným mediálním tlakem. Nakonec podívejte se na parlament, haha… Nebo jsem chtěl říct vnitřní identitu? Teď úplně nevím, cizí řeči mi vždycky byly trochu cizí. V takové chvíli to chce sednout a jen tak cvičně sepsat nějaký menší zákon nebo novelu, aby si člověk zase dokázal, že i jeho život má nějaký smysl. Byť třeba jen menší. Hned jak zákon pustíte do sněmovny, máte o vzrušení postaráno. Obvykle taky záhy zjistíte, kolika lidem jste zkomplikovali život. Dost filozofování, nechci se do toho zamotat. Slova, slova, slova. Z povodní jsem doufám vytřískal, co se dalo, protože další už bohužel do voleb asi nepřijdou. Teď asi budu muset vymyslet něco sám. Jen mě teď trochu mrzí, že se mi nepovedlo něco podobnýho jako Vlastovi Tlustýmu s tím psem, kterého vytáhl z vody. Vrcholnému politikovi to dodá určitou lidskou dimenzi, jisté voličské ztotožnění. Zvlášť když vypadáte jako Vlasta, haha. I když jsem slyšel, že to ve skutečnosti bylo naopak. Vlasta prý spadl do hluboké vody, když se v ní fotil pro noviny, a zjistil, že neumí plavat. Ten pes prý vytáhl ven jeho, protože na rozdíl od něj plavat uměl. No nic. Chybami se člověk učí. I politik.

Nemám nic moc na práci, ani na psaní. Sedím s JJ ve své poslanecké kanceláři, civím do zdi a v hlavě cítím podivné prázdno. Něco jako chvějivý klid před poslední bitvou. To se mi povedlo. Politika už taková občas bývá, zhruba každý pracovní den. Jeden den nemáte do čeho píchnout - a druhý taky ne. Vyžaduje proto silnou vnitřní integritu, jinak byste z toho snadno zcvokli. Zvlášť pod současným silným mediálním tlakem. Nakonec podívejte se na parlament, haha… Nebo jsem chtěl říct vnitřní identitu? Teď úplně nevím, cizí řeči mi vždycky byly trochu cizí.
V takové chvíli to chce sednout a jen tak cvičně sepsat nějaký menší zákon nebo novelu, aby si člověk zase dokázal, že i jeho život má nějaký smysl. Byť třeba jen menší. Hned jak zákon pustíte do sněmovny, máte o vzrušení postaráno. Obvykle taky záhy zjistíte, kolika lidem jste zkomplikovali život.
Dost filozofování, nechci se do toho zamotat. Slova, slova, slova. Z povodní jsem doufám vytřískal, co se dalo, protože další už bohužel do voleb asi nepřijdou. Teď asi budu muset vymyslet něco sám. Jen mě teď trochu mrzí, že se mi nepovedlo něco podobnýho jako Vlastovi Tlustýmu s tím psem, kterého vytáhl z vody. Vrcholnému politikovi to dodá určitou lidskou dimenzi, jisté voličské ztotožnění. Zvlášť když vypadáte jako Vlasta, haha. I když jsem slyšel, že to ve skutečnosti bylo naopak. Vlasta prý spadl do hluboké vody, když se v ní fotil pro noviny, a zjistil, že neumí plavat. Ten pes prý vytáhl ven jeho, protože na rozdíl od něj plavat uměl.
No nic. Chybami se člověk učí. I politik.