Za reformy! Fakt?

Legrační. Podle rozsáhlého výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd prý žádáme od politiků výrazné reformy. A to téměř ve všech klíčových politických oblastech, jakými jsou zdravotnictví, bydlení, důchody či sociální dávky. Například víc než polovina lidí chce údajně nižší daně, dvě třetiny by zase rády spořily na důchod. Řečeno politicky korektně chceme reformovat všechny oblasti, jež jsou tradičně politicky nekorektním průserem....

Hmmm. Chybí snad jen reforma ceny výčepní desítky.
Proč je to legrační? Protože nejen pohled na předvolební preference politických stran, v parlamentních demokraciích obvyklých nositelů podobných reforem (ve skutečnosti jde samozřejmě o protimluv; ani pravice do poloviny devadesátých let, ani levice poté žádnou z těchto oblastí nijak nereformovala, neboť se bála reakce právě nás voličů), spíš mluví o opaku: kolem pětadvaceti procent pro ČSSD, jež zdravotnictví reformuje bláznivým Davidem Rathem, před reformou důchodů cíleně uhýbá a za děti slibuje statisíce? Patnáct procent pro KSČM, jejíž jedinou reformou je diktatura proletariátu? Nebo údajných deset procent pro Zelené, kteří zjistili, že doopravdy existují, až když jim průzkumy nedávno přisoudily přes pět procent, pojistku poslaneckého platu? Plných padesát procent, tedy polovina z nás, dává v průzkumech hlas ne-reformám. Kdyby byl sociologický průzkum relevantní, musela by ODS, slibující razantní reformy od daní až po důchody, disponovat víc než šedesáti procenty. Čímž vůbec nechci říct, že bychom jí opravdu měli věřit, že po volbách něco zreformuje.
Obávám se, že lidé reformami myslí trochu něco jiného než reformy. Chtějí, aby politici bezbolestně reformovali zdravotnictví, bydlení či důchody tím, že do nic nalijí víc peněz, přičemž nám všem razantně sníží daně. Tomu se ovšem neříká reforma, ale Jiří Paroubek.