Vězněm vlastních lží

Až doposud jsme v tom měli celkem jasno: Jiří Paroubek je nebezpečný demagog, jaké čas od času vyvrhnou do nejvyšších postů i parlamentní demokracie, když je šikovněji nedokážou uklidit vlastní politické strany. Nejistý si sám sebou (příliš dlouho odklizený do politického sklepa) nás všechny - včetně sebe samého – jedenáct měsíců nabubřele ujišťuje, jak je skvělý. Jen on zvýšil za jedenáct měsíců HDP. Jen on zvýšil za jedenáct měsíců mzdy...

. Jen on zvýšil za jedenáct měsíců dotace z EU. Jen on zvýšil za jedenáct měsíců hladiny řek… Moment! Tady si nejsem objektivně jistý. Prostě jsem vzal automaticky zvýšení, když jde o Paroubka. Deformace mysli.
Možná jsem neměl. Protože i Paroubek nyní začíná otáčet, když jde o zvýšení, které se mu před volbami moc nehodí. Kdybych se rozhodl být dnes ráno objektivní, málem bych připustil, že začal mluvit pravdu. Nejdřív v televizi v souvislosti s povodněmi připustil, že je premiérem teprve jedenáct měsíců, takže za absenci protipovodňových opatření (s výjimkou Prahy) a mnohde zbytečně velkou povodeň nemůže. Poté poslal Lidovým novinám dopis, v němž mimo změti písmen, jejichž smysl jsem zatím nerozluštil, píše: „Opět jen upozorňuji na fakt, že ODS zastává úřad prezidenta, ovládá senát, krajská zastupitelstva a velkou část radnic ve velkých městech. Kromě sněmovny a o ni se opírající vlády tedy kontroluje a řídí zbylou část výkonné a legislativní moc v tomto státě.“
Hoho! Opět jen upozorňuji na fakt, že… Možná začala Paroubka konečně požírat demagogie vlastního ega, což je politicky velmi nebezpečný moment. Kdykoli se totiž snažíte aspoň částečně mluvit pravdu, vypadáte jako bohapustý lhář. V jeho případě naštěstí.