Teď už to klidně můžu napsat, aniž bych to myslel jako apríl: díky za velkou vodu. Těžko bych kdy dostal celou obec na nohy, aby mě viděla v akci, jak něco doopravdy dělám pro voliče. Dneska už na to nestačí ani billboardy, ani bezplatný pivo, ani klobásy. Lidi jsou líný. Teprve když přijde velká voda, vstanou od televize a začnou se zajímat, co pro ně politici udělají. Ještě že už dneska víme, co v těch chvílích říkat. Před devíti lety jsem lidem řekl, že si neměli ty baráky stavět tak blízko u vody, a málem jsem se pak nedostal do sněmovny. Tentokrát jsem jim řekl, že za to může vláda a že když mě znovu zvolí, seženu pro ně v parlamentu peníze na opravy. Trochu podezřívám Paroubka, že nechal tu velkou vodu upouštět rychleji on, aby trochu přiživil svý padající preference…. Celou sobotu i neděli jsme byli se starostou na nohou, skoro jsme ani nešli spát. Nejdřív jsme plnili pytle s pískem a nosili je k řece, pak jsme to celý radši spíš řídili, když máme s řízením určitý zkušenosti…. Kdo jiný by měl například koule říct hospodkýmu, ať nalejvá slivovici zadarmo, jestli chce zůstat v levným nájmu. Ještě že se voda nakonec skoro vůbec nevylila z koryta. Nevím, co bysme dělali pak. Největší krizi jsme asi měli, když u nás chtěl vrtulníkem přistát ministr vnitra, protože jsme tady zrovna měli televizi, kterou jsme se starostou zavolali. Nemáme helioport a jeho pilot chtěl pořád přistát na rozmoklém fotbalovém hřišti, na jehož vyhřívaný trávník jsme se starostou hledali v parlamentu peníze několik let. Dost neradi bysme teď viděli, jak na nás nějakej čmuchal zase vytáhne, že si tady topíme, přitom hrajeme jen třetí divizi. Stoupli jsme si na hřiště a mávali na ně, až radši letí dál a neničí nám to tady, ale nedali si říct. Nakonec přistáli aspoň na chvíli před kulturákem. Ministr vystoupil a zeptal se, jak to vypadá s řekou. Řekl jsem mu, že si spletl její jméno, a on zase odletěl. Jdu se domů vyspat.
Teď už to klidně můžu napsat, aniž bych to myslel jako apríl: díky za velkou vodu. Těžko bych kdy dostal celou obec na nohy, aby mě viděla v akci, jak něco doopravdy dělám pro voliče. Dneska už na to nestačí ani billboardy, ani bezplatný pivo, ani klobásy. Lidi jsou líný. Teprve když přijde velká voda, vstanou od televize a začnou se zajímat, co pro ně politici udělají. Ještě že už dneska víme, co v těch chvílích říkat. Před devíti lety jsem lidem řekl, že si neměli ty baráky stavět tak blízko u vody, a málem jsem se pak nedostal do sněmovny. Tentokrát jsem jim řekl, že za to může vláda a že když mě znovu zvolí, seženu pro ně v parlamentu peníze na opravy. Trochu podezřívám Paroubka, že nechal tu velkou vodu upouštět rychleji on, aby trochu přiživil svý padající preference….
Celou sobotu i neděli jsme byli se starostou na nohou, skoro jsme ani nešli spát. Nejdřív jsme plnili pytle s pískem a nosili je k řece, pak jsme to celý radši spíš řídili, když máme s řízením určitý zkušenosti…. Kdo jiný by měl například koule říct hospodkýmu, ať nalejvá slivovici zadarmo, jestli chce zůstat v levným nájmu. Ještě že se voda nakonec skoro vůbec nevylila z koryta. Nevím, co bysme dělali pak.
Největší krizi jsme asi měli, když u nás chtěl vrtulníkem přistát ministr vnitra, protože jsme tady zrovna měli televizi, kterou jsme se starostou zavolali. Nemáme helioport a jeho pilot chtěl pořád přistát na rozmoklém fotbalovém hřišti, na jehož vyhřívaný trávník jsme se starostou hledali v parlamentu peníze několik let. Dost neradi bysme teď viděli, jak na nás nějakej čmuchal zase vytáhne, že si tady topíme, přitom hrajeme jen třetí divizi. Stoupli jsme si na hřiště a mávali na ně, až radši letí dál a neničí nám to tady, ale nedali si říct. Nakonec přistáli aspoň na chvíli před kulturákem. Ministr vystoupil a zeptal se, jak to vypadá s řekou. Řekl jsem mu, že si spletl její jméno, a on zase odletěl.
Jdu se domů vyspat.
