nahoru

Nechte nám svůj hrad!

Petr Holec 28. března 2006 • 10:47

Jak dlouho bude ještě trvat, než začneme i my doopravdy ctít soukromé vlastnictví? Tedy i to, že zatímco někdo vlastní část kočárkárny v paneláku, jinému patří hrad? Ostatně i v tom spočívá viditelné kouzlo svobody. Soudě podle mediální hysterie kolem hradu Kokořín, který rozhodnutí ústavního soudu o vydávání národních kulturních památek původním majitelům vrátilo rodině Špačků, ještě hodně dlouho...

Jak dlouho bude ještě trvat, než začneme i my doopravdy ctít soukromé vlastnictví? Tedy i to, že zatímco někdo vlastní část kočárkárny v paneláku, jinému patří hrad? Ostatně i v tom spočívá viditelné kouzlo svobody. Soudě podle mediální hysterie kolem hradu Kokořín, který rozhodnutí ústavního soudu o vydávání národních kulturních památek původním majitelům vrátilo rodině Špačků, ještě hodně dlouho. Přinejmenším do té doby, než si i ti, kteří v sobotu a v neděli stále nevydrží doma u televize a musí ven, uvědomí, že ani víkendové návštěvy hradů a zámků nebývají v demokraciích státem garantovanou zábavou. Včetně Daniely Drtinové z veřejnoprávní ČT či některých památkářů.
Je celkem perverzní, že jeden z nových majitelů hradu, Jarmil Špaček, musel veřejnost uklidňovat, že jej nechá přístupný. V demokracii je jeho svatým právem třeba se v něm zavřít a kochat se tím, že s ním nemůže téměř nic dělat. Veřejnost nemá co strkat nos do toho, co si kdokoli dělá se svým vlastním domem (byť hojně navštěvovaným hradem či zámkem, které si šlechta stavěla jako svým způsobem domy), dokud jeho fasádu nenatře narůžovo a okna neobloží černými kachlíčky. I kvůli tomu jsme kdysi v mraze chodili na Letnou poslouchat Miloše Zemana a vsadím se, že si to nikdo z nás nechce zopakovat.
Kulturní národní památku, tedy stvrzení toho, že ani po vrácení nemůžete s vlastním hradem příliš nakládat podle svých (samozřejmě ne zcela idiotských) představ, udělali z Kokořínu komunisté, kteří na oplátku udělali z poloviny národa víkendové hradaře a zámkaře. A s tím ho nyní Špačkovi taky dostali zpátky. Je jen ironií osudu, že v roce 1894 koupil pražský podnikatel Václav Špaček ruinu hradu a za vlastní peníze ho jako rodinné sídlo téměř postavil znovu. Nebýt jeho, hledali by si mnozí památkáři místo.