Užívám si tenhle výjimečný moment, nakonec přichází jen jednou za čtyři roky. Sedím v parlamentní kantýně, kam jsem si v kapse přinesl placku slivovice, zajídám to chlebíčky a kochám se sám sebou. Sem tam pustím menší džouk mladý prodavačce za pultem, jen tak pro náladu. Aby si to užila se mnou, když už tady musí celý dny zevlovat. Je to bohužel trochu dylina a čumí na mě, jako kdybych byl idiot, nebo co. Přitom na ní nezkouším žádnou intelektuálštinu, obyčejný chlapský fóry. To s Šárkou Grossovou, když se ještě nejmenovala Grossová, byla mnohem větší prča. Tlemila se úplně všemu. Za chvíli mi letí letadlo domů a nemůžu se dočkat. Na čtyřech místech v obci (u hospody, u tobogánu s kluzištěm, před ordinací místní doktorky a u vzejdu k supermarketu) už vylepují obří billboardy se mnou. Teda se mnou: chci říct s mým novým a hezčím volebním JÁ, které jsme s pomocí JJ vytvořili ve studiu v počítači. A pode mnou bude stát můj zbrusu nový volební slogan, na kterém jsme s JJ pracovali dobrýho půl roku: STARÉ JISTOTY, NOVÉ PERSPEKTIVY. Ani jsem sám nevěřil, jakej ještě umím bejt fešák, když si dám trochu záležet. Víc vlasů, upřímnější oči, bělejší zuby, štíhlejší obličej. Problém je, že budu muset rychle shodit pár kilo, abych se aspoň trochu tomu chlapovi na billboardu podobal. Co kdyby si pak lidi moje billboardy spojovali s někým úplně jiným a za mý vlastní prachy hodili hlas někomu jinýmu? Musím se přestat tláskat chlebíčkama. Možná bych si mohl koupit nějaký hubnucí termální pás, co prodávají v televizi. Nemusíte se hýbat a můžete prý jíst úplně stejně – a stejně hubnete. Musím končit, za chvíli mi to letí. Musím si odpočinout, v sobotu billboardy se starostou oficiálně odhalujeme.
Užívám si tenhle výjimečný moment, nakonec přichází jen jednou za čtyři roky. Sedím v parlamentní kantýně, kam jsem si v kapse přinesl placku slivovice, zajídám to chlebíčky a kochám se sám sebou. Sem tam pustím menší džouk mladý prodavačce za pultem, jen tak pro náladu. Aby si to užila se mnou, když už tady musí celý dny zevlovat. Je to bohužel trochu dylina a čumí na mě, jako kdybych byl idiot, nebo co. Přitom na ní nezkouším žádnou intelektuálštinu, obyčejný chlapský fóry. To s Šárkou Grossovou, když se ještě nejmenovala Grossová, byla mnohem větší prča. Tlemila se úplně všemu.
Za chvíli mi letí letadlo domů a nemůžu se dočkat. Na čtyřech místech v obci (u hospody, u tobogánu s kluzištěm, před ordinací místní doktorky a u vzejdu k supermarketu) už vylepují obří billboardy se mnou. Teda se mnou: chci říct s mým novým a hezčím volebním JÁ, které jsme s pomocí JJ vytvořili ve studiu v počítači. A pode mnou bude stát můj zbrusu nový volební slogan, na kterém jsme s JJ pracovali dobrýho půl roku: STARÉ JISTOTY, NOVÉ PERSPEKTIVY.
Ani jsem sám nevěřil, jakej ještě umím bejt fešák, když si dám trochu záležet. Víc vlasů, upřímnější oči, bělejší zuby, štíhlejší obličej. Problém je, že budu muset rychle shodit pár kilo, abych se aspoň trochu tomu chlapovi na billboardu podobal. Co kdyby si pak lidi moje billboardy spojovali s někým úplně jiným a za mý vlastní prachy hodili hlas někomu jinýmu? Musím se přestat tláskat chlebíčkama. Možná bych si mohl koupit nějaký hubnucí termální pás, co prodávají v televizi. Nemusíte se hýbat a můžete prý jíst úplně stejně – a stejně hubnete.
Musím končit, za chvíli mi to letí. Musím si odpočinout, v sobotu billboardy se starostou oficiálně odhalujeme.
