Při sledování nedělních Otázek Václava Moravce se mě zmocnil zoufalý pocit. Sám sebe jsem musel nenávidět za to, že bych snad stejně jako většina mých spoluobčanů podlehl lidové logice argumentů Vítězslava Jandáka. Jistě: když v televizním studiu sedí i někdo takový jako předseda KSČM Vojtěch Filip, podlehnete automaticky i logice argumentů Stanislava Grosse, že si musel vzít právě Šárku...
. Pro Jandáka navíc stále hraje i lítost většiny z nás, že jako mladý musel hrát svůdné jinochy i v době, kdy mu přebývalo třicet kilo a chyběly vlasy. Představte si sami sebe!
Přesto: když se v televizi hurónsky rozpovídá, že komunisté nejsou žádnou hrozbou, málem mu uvěříte. Stejně jako když řekne, že po letech, kdy její mnozí poslanci flirtovali s KSČM, nyní ČSSD znovu přichází k sobě a začíná být opravdovou ČSSD, do které možná vstoupí i on! Málem jsem sám začal vyplňovat přihlášku se složenkou. Hned jsem ale přestal. Jako herec, který už odehrál ledacos, dokáže Jandák zahrát i přesvědčivého politika. Když se ho moderátor zeptá na nebezpečí vlivu komunistů, odpoví, že se jim určitě nepodaří zrušit naše členství v NATO, jak to mají v programu, načež ještě přidá pochvalnou ódu na NATO.
V televizní zkratce to vypadá velmi věrohodně a na víc není čas. Bohužel ne ve skutečnosti. Komunisti nikoho nehrozí naším vystoupením z NATO. Ostatně kdyby to chtěli doopravdy udělat, sami západní spojenci by nás museli hned bombardovat. Kam by pak prodávali všechny své transportéry a stíhačky? Každého soudného člověka, který nezačíná den panákem slivovice jako někteří ministři, hrozí komunisti každodenní reálnou (a zákeřně nenápadnou) účastí na moci a na tvorbě zákonů. To pro opětné zpackání našeho života bohatě stačí. A oboje se za premiérování Jandákova bosse reálně zvýšilo. Tomu se ale nejpopulárnější politik dokáže obratně vyhnout, neboť by záhy mohl být jen nejpopulárnější ne-politik. Nakonec proto je nejpopulárnější.
