Týden co týden mě někteří čtenáři mých sloupků obviňují, že nemám rád politiky. Výjimečně mají pravdu. Nakonec mám pro to pádný důvod. Jednou ráno jsem se probudil s tím, že je nebudu mít rád. Tečka. Ostatně ve světle jiných ranních rozhodnutí jiných našich spoluobčanů to bylo celkem neškodné rozhodnutí - tzv. minimalizace rizik...
. Nevykolejil jsem rychlík, ani jsem neznásilnil a nepodřízl nezletilou sousedku. Stejně tak jsem nešel masturbovat do televize. Analyticky vzato nemám rád politiky, protože jsou mnohem horší děvky než - děvky. Děvkám platíme, protože jsme blázni a chceme. Politikům platíme, protože jsme blázni a musíme. A za to je ani nemůžeme – víte co. Sem tam proplesknout, samozřejmě.
Dost legrace. Dva konkrétní důvody, proč nemám rád politiky. Že premiér Jiří Paroubek v televizi lže, kdykoli se ocitne před kamerou, dávno víme. Genetická choroba, takže nic nového ani v případě jeho poradce Roberta Piksy (kauza Unipetrol), „vrcholového manažera s vnitrostátní i mezinárodní praxí“, kterého premiér najednou nezná, ačkoli vlastnoručně podepsal jeho jmenování („Aby se ti lidé cítili dobře,“ zdůvodnil to Blesku. Fajn – i já se teď cítím dobře. Z čeho se ale necítím vůbec dobře, je, jakými totalitními šíbry (a samozřejmě nejen on! Bohužel to platí pro většinu politiků.) je nejvyšší exekutiva prolezlá a jací šíbři v podstatě „řídí“ tuhle zemi. Za vše úvodní věta z listiny jmenující premiérovy poradce: „Vzhledem k tomu, že první nápor startu a rozběhu Tvé vlády nesmírně náročný na operativu byl zvládnut, lze v této fázi postupně přecházet od taktiky k strategii a většímu…..“ Nepotřebujete jediné další slovo a víte, že už chybí jen Kafkův Josef K. Některá slova z textu dokonce nezná ani můj wordový procesor – a to je nějaká bedna!
Druhý příklad: Můj dětský atletický trenér (obětavý) za hluboké totality, dnes starosta pražské okrajové části za ODS, napsal do příslušného městského zpravodaje článek Jen tak na okraj, pane premiére, v němž Paroubkovi připomíná nejen RaJ a vyžírkovskou minulost. Chápu, politicky angažovaný sloh i dikci článku na úrovni pionýrského slohového cvičení k výročí VŘSR, kromě docházky se v tělocvičně nikdy moc nepsalo. Bohužel jediné, co oba politiky dnes odlišuje, je politická příslušnost. Jinak naprosto stejná minulost, stejná mentalita „malá domů“. Můj bývalý atletický trenér například nemohl dlouho pochopit, že už nemá nárok na byt v tělocvičně, když už pro tělocvičnu jako starosta (kromě vyčlenění nájmu za byt) v podstatě nic nedělá.
Ještě před šestnácti lety byli on i Paroubek úplně stejní šíbři. Dnes jsou úplně stejní politici.
Proto je nemám rád.
