Primitiv primitivů?

Když jsem po dovolené zapnul Otázky Václava Moravce, pochopil jsem konečně, co prezident Václav Klaus myslí tím, že člověk nemůže být kosmopolitou, ale musí někam patřit – nejlíp samozřejmě domů. Duel Jiřího Paroubka s Miroslavem Grebeníčkem, připomínající souboj hrocha s nosorožcem v močůvce, byl přesně tímto uvědoměním: tady jsem doma. Radostí jsem málem vykřikl Oj!, neboť i Grebeníček se stále kratším sestřihem začíná přibližovat Klausovi, jenž se ještě kratším sestřihem už delší dobu přibližuje – Oj!


Zase málem. Nic jsem nevykřikl. Dřív stačil vykřiknout předseda KSČM, že se nebude omlouvat Janu Šináglovi za to, že ho na prvomájových komunistických oslavách na Letné nazval „primitivem“, načež mu (Šináglovi) policie uštědřila menší lekci z profesionálních hmatů a chvatů, aby celkem vysokého padesátníka natlačila do exkluzivně prťavé felicie. Nenávidím se za to, ale musím dát Grebeníčkovi za pravdu. Šinágl opravdu je – ehm. Radši budu opatrný se slovy, ve vzduchu visí žaloba. Metaforicky řečeno asi takhle: prospěla by mu profesionální péče (občas taky hmaty a chvaty), jíž se všichni obvykle bojíme, v profesionálním zařízením, jehož se všichni obvykle bojíme ještě víc.
Šinágla, stejně jako jeho kumpány-profesionální demonstranty, bohužel dobře znám i z jejich dalších akcí. Nic moc hezkého. Proti komunismu, kapitalismu, klausismu, grossismu, špatnému počasí a především vlastním frustracím demonstrují při procesu s Vladimírem Hučínem, sjezdech komunistů či protestech proti policejnímu zákroku na CzechTeku. Ne že by si tyto akce nezasloužily protest. Naopak. Zvlášť Grebeníčka by měl někdo konečně natlačit do policejní felicie, vystavit používání profesionálních hmatů a chvatů a nadobro propašovat do Severní Koreje. Jenže než poslouchat Šináglovy patetické žvásty a songy je lepší poslouchat komunisty. Například na jejich celosvětovém sjezdu v Olympiku, kam Jan Šinágl „nebezpečně“ pronikl, jsem se skvěle bavil. Než tam pronikl Šinágl.
Šináglova banda - a její vůdce především - nejsou žádní opravdoví demonstranti. Prostě jen trpí syndromem chorobné obsese, že oni jsou spasiteli a mučedníky české demokracie. V podstatě zábavný patologický fenomén, když mu nemusíte asistovat tak často jako já. Šinágl je ve skutečnosti rád, když mu před televizními kamerami někdo kroutí ruku nebo ho nazývá primitivem, protože jen tak ho někdo poslouchá. Profesionální protinázor, sám tyto situace aktivně vyhledává. Omluvit by se měl Grebeníček spíš nám všem za to, že je Grebeníček.