Oslavy 60. výročí konce druhé světové války opravdu stály za to. Jeden by málem litoval, že máme k oslavě jen jednu druhou světovou válku. Hlavouni evropské politiky, jejichž zemí se válka týkala nejvíc, si předem plačky padali kolem ramen, aby zastřeli, že se stále nemají rádi a kdyby mohli…. Výsledek třeba rusko-německých slz? Němci nebyli poraženi, ale osvobozeni od nacismu. Scheisse! Lépe by to neformulovala ani nová mluvčí Jiřího Paroubka, jež má s různými interpretacemi minulosti velmi bohaté zkušenosti.
Oslavy 60. výročí konce druhé světové války opravdu stály za to. Jeden by málem litoval, že máme k oslavě jen jednu druhou světovou válku. Hlavouni evropské politiky, jejichž zemí se válka týkala nejvíc, si předem plačky padali kolem ramen, aby zastřeli, že se stále nemají rádi a kdyby mohli…. Výsledek třeba rusko-německých slz? Němci nebyli poraženi, ale osvobozeni od nacismu. Scheisse! Lépe by to neformulovala ani nová mluvčí Jiřího Paroubka, jež má s různými interpretacemi minulosti velmi bohaté zkušenosti.
Publicisté a historici pátrali v desetkrát vypátraných archivech, aby zjistili, že pojedenácté vydají zcela unikátní svědectví. Televizní produkce točily natočené. Václav Marhoul si na Letné konečně splnil svůj velký producentský sen - ohňostroj. Je to smutné, ale nejvíc zdravého rozumu si patrně uchovaly tři tisícovky německých neonacistů z NPD. I když to mysleli trochu jinak, chtěli v Berlíně protestovat proti kultu viny a lži o osvobození. Německé úřady jim však nakonec nedopřály ani obvyklý marš městem. Proti všemu totiž za rohem protestovali anarchisté. Chyběl jen Jan Šinágl s tričkem s Vladimírem Hučínem.
Shodou okolností jsem byl osmého května v Berlíně. Aby politici mohli přednést své politicky korektní poselství bez viny, v němž každý byl svým způsobem hrdinou a které by se určitě vůbec nezamlouvalo milionům mrtvých, brázdily město stovky policejních aut, obrněných dodávek a těžkooděnců. Nad městem létaly helikoptéry. Jeho hlavní tepny byly uzavřeny – některé betonovými zátarasy -, takže nikdo nevěděl, kudy se dostat domů či ven z města. Doprava kolabovala, lidé nadávali. Bundestag i Bundesrat zasedaly, i když vlastně neměly proč. Těžkooděnci chodili v zástupech močit do kaváren…. Ti, co válku nezažili – jako třeba já, se začali obávat, jestli náhodou nezačíná.
A proč to všechno? Určitě ne kvůli oslavám míru. Kvůli tomu nepotřebujete policejní manévry, helikoptéry a zavřená města. A pokud ano, není moc co oslavovat. Bohužel čím déle po válce a čím pompéznější se podobné oslavy stávají, tím víc nejrůznějších skupin a hnutí je zneužívá. Za pár let se možná budou celá města kvůli politikům, kteří tato výročí ukradli k vlastním politickým účelům a relativizaci ošklivých dějin, evakuovat. Možná budeme slavit u televize v provizorních táborech. Upřímně se začínám obávat sedmdesátého výročí konce druhé světové války. Možná se dozvíme, že vše rozpoutali Židé, když začali nosit Davidovu hvězdu.
