nahoru

Třikrát a dost!

Petr Holec 26. dubna 2005 • 11:20

Konečně máme, co jsme si nikdo doopravdy nezasloužili: čtvrtého sociálnědemokratického premiéra, jenž se potí, ještě než dojde na Hrad pro prezidentské pověření znovu sestavit starou vládu. Tomu říkám kvalifikace! Přitom se logicky zdálo, že po Stanislavu Grossovi, jenž svůj inteligenční, hlasový ani charakterový deficit nijak neskrýval, nás už ČSSD nemůže ztrestat hůř. Bohužel - může...

Konečně máme, co jsme si nikdo doopravdy nezasloužili: čtvrtého sociálnědemokratického premiéra, jenž se potí, ještě než dojde na Hrad pro prezidentské pověření znovu sestavit starou vládu. Tomu říkám kvalifikace! Přitom se logicky zdálo, že po Stanislavu Grossovi, jenž svůj inteligenční, hlasový ani charakterový deficit nijak neskrýval, nás už ČSSD nemůže ztrestat hůř. Bohužel - může. Jiří Paroubek je jen věrným prototypem nebezpečně ambiciózního partajního aparátčíka, který vždy nějakým nešťastným nedopatřením vystrčí hlavu nad vodu, když se všichni trochu schopnější sami radši topí. Na WC, kde mě nikdo neslyší, mi málem ujelo: Gross nás ochraňuj.
Jak céčkovým kandidátem na áčkový post Paroubek je, dokazuje už jeho partajní ne-nominace. Dokonce i strana politiků-gaunerů typu Jana Kavana, jenž si za naše peníze bude snad cestovat do konce života, po něm nechtěně sáhla až poté, co premiérskou funkci odmítli o něco osvícenější lidé s lepší kvalifikací či znalostí antiperspirantů – ministr financí Bohuslav Sobotka a bruselský diplomat Jan Kohout. Prvně jmenovaný proto, že své jméno zaslechl na dovolené v Egyptě, kde je tepleji, a celkem pochopitelně se mu kvůli tomu nechtělo zpátky. Druhý pak čistě z pudu sebezáchovy. Po letech v politicky kultivovanějším Bruselu zjistil, že je bezpečnější držet si vlastní partaj, notabene ČSSD, 950 kilometrů od těla. A zvlášť když máte dost inteligence, takže vidíte, že celá tzv. nová vláda není nic jiného než habaďura jak prohrát volby až za rok.
Jiří Paroubek to samozřejmě vidí jinak. Nakonec nechybí mu pro to sebevědomí ani manažerské schopnosti, jak říká, které získal, jak říká méně, v komunistické firmě Raj. Chápu. Vedení Raj dokázalo přivést na buben hospody i v době, kdy dobrovolně chlastal skoro každý a v buřtech s cibulí vždy chyběl nějaký ten buřt. Co pak podobný manažer dokáže se stovkami miliard státního rozpočtu, které vláda rozděluje, si radši nechci představovat ani na WC. S Jiřím Paroubkem je vůbec legrace. Na otázku MfD, jestli mu nevadí, že byl až třetím premiérským kandidátem, odpověděl: „Takhle to neberu. Musíte se ptát, proč to odmítli (Sobotka a Kohout). Je k tomu potřeba odvaha. Oni ji neměli, já ano.“ A proč chce být premiérem? „Mám rád vrcholné výzvy. Vždycky mě nutily k výkonům.“ Proboha! Jen to ne.