nahoru

Jaký volič, takový politik

Petr Holec 8. března 2005 • 08:42

Nemít my Češi Evropskou unii, museli bychom si ji vymyslet, abychom našli dostatečně kultivovaný argument pro jakýkoli domácí nesmysl – od neodůvodněného zvyšování platů přes nejstupidnější zákon až po chlévské chování politiků. Jinak to pochopitelně nemůže být ani v případě vládní krize, jež je spíš než vládní krizí obyčejným odhalením každodenní české reality malých lží a švindlů, táhnoucích se za námi z komunismu. Proto taky nyní tolik lidí hlasitě křičí.

Novináři, politici, televizní politologové v divných čepicích a vůbec každý, kdo má co říct k nemovitostem a pár zásadám slušného chování, dokola poukazují, že stát se něco podobného v některé z patnácti původních zemí EU, dotyčný politik by hned odstoupil. Naposled tenhle argument vyvařili autoři pořadu ČT Bez obalu, v němž na to s ironickým úsměvem poukazovali čeští korespondenti Le Monde či ARD.
Samozřejmě že by odstoupil, zapomeneme-li ovšem na menší nepochopení politické morálky například ze strany Francoise Mitterranda, jenž ubytoval svou dlouhodobou milenku za peníze daňových poplatníků a – voila - jakého státnického uznání se mu nejen posmrtně dostalo (jistě: Le Monde je levicový a Mitterrand byl – ejhle – socialista)! Nechci nijak omlouvat Stanislava Grosse a jeho manželku. Pořád věřím, že jako premiérský pár vystupují jen v horším snu mého dlouhého zimního spánku a že až se zpocený hrůzou probudím, bude Standa zase řídit lokomotivu a Šárka kráječ na chlebíčky, jak to má v rozumném světě být. Podstata problému je ale jiná. V žádné z patnácti zemí původní EU, s nimiž se rádi a zcela nesmyslně poměřujeme, neboť za sebou nemají čtyřicet let plošné devastace, by se především nikdo takový jako Stanislav Gross nemohl stát premiérem, takže by nikdy nemusel odstupovat. Jeho politická kariéra by skončila na postu dveřníka osmého asistenta. Ona patnáctka je totiž stále – od HDP na hlavu přes hygienické návyky špičkových politiků až po IQ manželek premiérů – zcela neslučitelný svět s desítkou, do níž patříme i my, přestože se to v rámci politické korektnosti a evropské jednotnosti nesmí moc říkat.
Jednoduše že se tam zcela jinak chová celá společnost, z níž se politici rekrutují. Řečeno zjednodušeně: porušování triviálních zákonů není frajerství jako u nás, stejně jako chování se jako dobytek, ač na to žádný zákon zatím ještě nemyslí (protože prostě nikoho zatím nenapadlo, že by se tak někdo vážně choval), takže vše je v podstatě legální, což bývá nejobvyklejší vysvětlení našich politiků. Přiznejme si konečně, že Stanislav Gross, Vlastimil Tlustý i Miroslav Kalousek jsou takoví politici, jací jsme my vesměs občané. My jen místo sofistikovaných švindlů s nemovitostmi jezdíme přes tramvajové refýže, jelikož nám nic lepšího nezbývá, když jsme si je zvolili. Až budeme lepší my, budou lepší i naši politici.