nahoru

Skončete ohyzdné blbosti

Petr Holec 2. března 2005 • 08:22

Vždycky když mě začne nudit i Miroslav Kalousek, tedy poměrně často, uchyluju se víc než kdy jindy ke čtení zahraničních novin, obvykle britských či amerických. Většinou zdravá mentální očista. Vzhledem k bezvýznamnosti naší země v globálním měřítku v nich totiž kromě vtipu o Václavu Klausovi, který náš prezident nemínil jako vtip, obvykle nenajdete o Česku ani slovo, takže aspoň na okamžik zapomenete na Šárku se Standou a starý dům na Proseku. Na jejich stránky zatím dokonce nepronikl ani strýc Vik, což je při jeho finančnickém talentu velké podcenění. Možná by mohl třeba USA poradit, kde vzít stovky miliard na zaplácnutí deficitu, aniž by někde chyběly...

...
Proto mě mírně zaskočil hysterický titulek „Skončete ohyzdný rasismus proti Romům“ (a podtitulek Historie persekuce), který se první březnové úterý objevil nad neredakčním komentářem mezinárodního deníku Herald Tribune, vydávaného The New York Times (NYT). Hned jsem za ním tušil zradu: zmínku o Česku, jíž jsem vůbec nehledal. Pod článkem, držícím pohromadě jen díky konzistenci novinového papíru, je podepsán jistý Claude Cahn (nebo Claude Cahnová, omlouvám se, jména někdy klamou), ředitel Centra pro práva evropských Romů (ERRC). Nevím, jakými právy se centrum zabývá a kdo jej financuje, nicméně patetický výplod jejího ředitele je snůškou jednostranných nesmyslů, jakých by papír ušetřil snad i Milan Ščuka, samozvaný předseda Parlamentu Romů, jenž nemá k populistické demagogii nikdy daleko. Podle Cahna jsme (stejně jako ostatní převážně středoevropské země) z Romů nejdřív udělali otroky, abychom na ně v devadesátých letech uspořádali pogromy. Nyní jim prý systematicky odpíráme vzdělání, byty a vstup do restaurací či na diskotéky. Skvělé čtení, lekce z objektivity.
Člověk by uvěřil, že se může zbláznit ředitel jakéhokoli centra, to se stává. Že se ale zblázní vedení redakce sesterské publikace stále ceněných NYT a něco podobného otiskne? Snad si editoři spletli historii českých Romů s historií amerických černochů, pak by většina údajů seděla…. Jistě nemá smysl zpochybňovat ohyzdné, když už si Cahn potrpí na podobná slova, projevy rasismu v české společnosti, k nimž občas patří i výše vyjmenované jednání, stejně jako oboustranné problémy integrace romské menšiny do většinové bílé společnosti. Nikdy ale nešlo o institucionalizovaný systém jako třeba v Americe či JAR v případě černochů, jak naznačuje Cahn. Možná by řediteli prospěl několikadenní výlet do Chánova, Litvínova či Ostravy. Z bytů, které romští nájemníci kdysi dostali jako nové, jimž ale dnes mnohdy chybí nejen okna, ale i celé panely, by možná viděl realitu jasněji než skrz okna své kanceláře. Ostatně nic nemůže Romům uškodit víc než podobné články podobných ředitelů.