S předsedou Parlamentu Romů Milanem Ščukou je pokaždé, když dostane dobrý nápad, který hned práskne Nově, velká legrace. Jen se nikdo nesměje. Jako včera, když nám všem v televizi oznámil, že jestli vláda sníží sociální dávky a životní minimum, jak skutečně uvažuje, čeká nás romské povstání. Podle Ščuky prý klidně podobné jako několikadenní rabování na východním Slovensku, kde někteří Romové před časem zapomněli, že zdaleka ne všechno je všech. „Vyjdeme do ulic a nandáme vám to,“ křičela hystericky do kamery Romka z ústeckého ghetta, kde televizní novináři vždy najdou, co hledají: romantiku, brutalitu, lichvu, folklór.
S předsedou Parlamentu Romů Milanem Ščukou je pokaždé, když dostane dobrý nápad, který hned práskne Nově, velká legrace. Jen se nikdo nesměje. Jako včera, když nám všem v televizi oznámil, že jestli vláda sníží sociální dávky a životní minimum, jak skutečně uvažuje, čeká nás romské povstání. Podle Ščuky prý klidně podobné jako několikadenní rabování na východním Slovensku, kde někteří Romové před časem zapomněli, že zdaleka ne všechno je všech. „Vyjdeme do ulic a nandáme vám to,“ křičela hystericky do kamery Romka z ústeckého ghetta, kde televizní novináři vždy najdou, co hledají: romantiku, brutalitu, lichvu, folklór. Ščuka vzápětí přidal ještě jednu socioekonomickou ideu. Parlament by měl přijmout zákon, podle kterého by firmy měly zaměstnávat minimálně pět procent Romů, čímž by podle něj okamžitě klesla mezi Romy nezaměstnanost. Za ni totiž může podle Ščuky především rasismus.
Nemá smysl zabývat se Ščukovými návrhy, nestojí za to. Jde o populistický nesmysl, který vždy radikalizuje hloupější. Stejně jako na rasismus, který u nás (oboustranně) samozřejmě existuje. Kdyby na jeho pětiprocentní návrh náhodou došlo, rabovali bychom za chvíli všichni. Spousta firem – jedno jestli soukromých či státních - by totiž zkrachovala, protože většina Romů bohužel zatím postrádá potřebné vzdělání. Spíš se podívejme na pana „předsedu“. Je to tajemný člověk, trochu jako David Copperfield. Nikdo pořádně neví, odkud se vlastně zavalitý, hřmotný muž vzal a koho (kromě vlastního bydla) zastupuje. Jisté je jen to, že se vždy objeví tam, kde něco smrdí. Parlament, jehož je údajným předsedou, má zhruba stejnou váhu jako Holcův parlament, jehož jsem předsedou a současně jediným členem já (jestli chcete, můžete mi poslat finanční příspěvky, občas vás taky pošlu do ulic), takže většina jeho návrhů se hned dostane přesně tam, kam nemá: do médií. Ščuka navíc vždy mluví z jiné kanceláře a za jinou organizaci, takže nikdo neví, jestli příště třeba nebude předsedou představenstva Romské banky, která náhodou zakrátko zkrachuje.
Nicméně protože je romský problém – jako každé rasové téma - vždy ožehavý, poptal jsem se ještě ten večer na Ščuku mezi Romy, kteří na rozdíl od něj pro Romy opravdu něco dělají. Celý minulý týden jsem shodou okolností strávil mezi nimi. Nepřál bych panu předsedovi, aby se dostal do jejich rukou. Možná bychom o něm už neslyšeli.
