Spolek paranoiků

Jsem nenapravitelný idiot. Už před časem jsem si zakázal číst rozhovory s politiky. Ne že by mě přestalo bavit jejich permanentní lhaní (opravdu nemám žádné indicie, že bych to provedl), idiotské floskule (rozhodl jsem se, jak jsem se rozhodl, a tak jsem se rozhodl) či hochštaplerské obličeje (??!!?). Naopak. Jsou neuvěřitelně sugestivní. Když dočtete, nevypravíte ze sebe slovo pravdy. Doopravdy. Jenže sranda skončila, když na sebe politici začali bez udání konkrétních informací práskat odposlouchávání mobilů a nejrůznější zpravodajské hry. Tehdy jsem kolem sebe ucítil štěnice. Přesněji: hodně štěnic. Radši jsem ten brak přestal číst a zamkl jsem dveře od bytu.

Jsem nenapravitelný idiot. Už před časem jsem si zakázal číst rozhovory s politiky. Ne že by mě přestalo bavit jejich permanentní lhaní (opravdu nemám žádné indicie, že bych to provedl), idiotské floskule (rozhodl jsem se, jak jsem se rozhodl, a tak jsem se rozhodl) či hochštaplerské obličeje (??!!?). Naopak. Jsou neuvěřitelně sugestivní. Když dočtete, nevypravíte ze sebe slovo pravdy. Doopravdy. Jenže sranda skončila, když na sebe politici začali bez udání konkrétních informací práskat odposlouchávání mobilů a nejrůznější zpravodajské hry. Tehdy jsem kolem sebe ucítil štěnice. Přesněji: hodně štěnic. Radši jsem ten brak přestal číst a zamkl jsem dveře od bytu.
Jenže jak už jsem řekl v úvodu, jsem nenapravitelný idiot. Takže tuhle sobotu jsem si koupil MfD, z jejíž páté strany na mě koukal Mirek Topolánek. Tvářil se opravdu naléhavě jako Mirek Topolánek, takže jsem nevěděl, jestli mi náhodou nechce říct něco důležitého - třeba že mu přestali odposlouchávat mobil. Vlepil jsem si facku a začal číst. Topolánek možná není nejchytřejší, svůj handicap však nahrazuje reputací zemitě přímého politika. Když o někom jmenovitě řekne, že je kretén, stojí si za tím. Takže když se ho novináři ptali, aby uvedl konkrétní příklad normalizačních tendencí současné vlády, o nichž mluví (příkladů je dost, přestože zde není myšleno, že Standa se Šárkou poslouchají Hložka s Kotvaldem nebo obdivují dr. Janečka), neměl s tím samozřejmě problém, jak říkají političtí šíbři, když vězí až po krk v průšvihu. Radši však nabídl zajímavou ideu: „Vy chcete konkrétní údaje, ale já vám je nedám. Vy je máte jako novináři vyhledávat. Když řeknu jméno, poškodím ho.“ Hned jsem si vlepil druhou facku, abych příště nezapomněl. Tomu říkám podnětná přímost, kuráž a hodnotné čtení! Takže podle předsedy ODS fungují politika a média v demokracii následovně: politik (často ve spolupráci s bývalými novináři/poradci) si vymyslí paranoickou teorii, anonymně a nejmenovitě ji práskne médiím a novináři mají začít čmuchat. Když nic nevyčmuchají a druhá strana samozřejmě vše popře, máme náběh na policejní stát. Skvělé! Náběh na policejní stát (nebo aspoň pocit z něj) možná skutečně máme, říká se mu však Langercie či Grosscie a pramení právě z neustálých anonymních nařčení politiků. Chudák policie, řízená samozřejmě taky politiky, ale jen nepřímo, pak radši čmuchá pro jistotu všude a startuje vrtulníky, aby jí něco neuniklo.
Mezi normálními lidmi se ale tomu, co předvedl Topolánek, říká schizofrenie a paranoie. Svobodná média se možná občas považují za pilíř demokracie, to ale nemá nic společného, jak zřejmě netuší předseda ODS, s výlevkou anonymního bonzu. I v novinách, jak ovšem netuší většina našich politiků (a často i novinářů, pravda), by se měla dodržovat určitá pravidla slušného chování. Když chcete něco na někoho prásknout, měli byste říct co a na koho.
Vidíte? Neměl jsem to číst.