Zkraje pražského Karlína, na jednom z ošklivějších jeho skutečně ošklivých míst, která si oblíbili bezdomovci s lahváči, visí na konci Negrelliho železničního viaduktu nový obří billboard. Z bílého pozadí se – tajemně a šibalsky jako vždycky – uculuje náš nový premiér Stanislav Gross. Nebo radši řekněme jen premiér, někdo, například já, by se mohl přestat ovládat. Vedle sebe má logo sociální demokracie a velký nápis JSEM SOCIÁLNÍ DEMOKRAT. Když jsem ho uviděl poprvé, musel jsem se vrátit, abych se ujistil, že se mi to nezdá, jak se mi to v poslední době v případě Stanislava Grosse často stává. Nezdálo. Standa, tvářící se prostě jako Standa, tam opravdu visí.
Zkraje pražského Karlína, na jednom z ošklivějších jeho skutečně ošklivých míst, která si oblíbili bezdomovci s lahváči, visí na konci Negrelliho železničního viaduktu nový obří billboard. Z bílého pozadí se – tajemně a šibalsky jako vždycky – uculuje náš nový premiér Stanislav Gross. Nebo radši řekněme jen premiér, někdo, například já, by se mohl přestat ovládat. Vedle sebe má logo sociální demokracie a velký nápis JSEM SOCIÁLNÍ DEMOKRAT. Když jsem ho uviděl poprvé, musel jsem se vrátit, abych se ujistil, že se mi to nezdá, jak se mi to v poslední době v případě Stanislava Grosse často stává. Nezdálo. Standa, tvářící se prostě jako Standa, tam opravdu visí.
Nejsem ani sociální demokrat, ani reklamní expert, takže možná nevidím dostatečně daleko a něco mi uniklo. Proto mě při pohledu na premiérův billboard napadlo, proč tam s tím hloupým výrazem a oznámením visí. Jistě: Stanislav Gross nikdy nereprezentoval žádný skutečný politický směr, vždycky jen nenápadně plul na vlně směsi populismu a kariérismu. Až ho proud a shoda okolností doplavily do premiérského křesla. To se v politice – a zvlášť v naší – stává, nic nového. Takže Gross možná až nyní, když přistál v nejvyšším křesle a může vládnout, ucítil potřebu oznámit nám, z jaké strany vlastně pochází. Díky, Stando, zasloužíme si to.
Ale proč takový billboard a proč nyní, dva roky před regulérními volbami? Nestačilo prostě v televizi říct, až bude zase zakrátko odvolávat některého ze svých vysoce postavených kamarádů, kteří se občas přestali ovládat (pouze plnili rozkazy, samozřejmě) při potlačování protikomunistických demonstrací, „jo, lidi, a chtěl jsem vám ještě říct, že jsem sociální demokrat. Nezapomeňte.“ Každý by mu to v takový moment věřil, nikdo by nezapomněl. A nic by to navíc nestálo. Jak jsem ale před obřím Grossem stál a díval se mu přímo do očí, jak to děláme my, féroví chlapi, když si chceme něco vyříkat, pochopil jsem, že nás zase převezl. Kdyby na billboardu stál jakýkoli konkrétní politický slib, a Gross ho nikdy nesplnil, jak se v politice často stává, mohl by mu to někdo před volbami připomenout. Nic by se samozřejmě nestalo, ustál by to. Třeba by se ale aspoň začervenal, jak se mu stává, když mu někdo položí lechtivou otázku o jeho manželce. Když ale pouze řeknete, že jste sociální demokrat, vůbec nic to neznamená. Každý si pod tím může představit cokoli dostatečně nereálného, aby to byla pravda. Takže až budeme za necelé dva roky účtovat, může se Gross opět zatvářit jako Gross a říct: Tak bacha. Nic jsem neslíbil. Jsem jen sociální demokrat.
