Jestli nechápete, o čem je řeč, nevadí. Jde o politicko-byrokratický newspeak, jemuž obvykle nikdo nerozumí, protože nic neznamená. Často včetně politiků a byrokratů, kteří ho právě proto tak rádi používají. Vždycky se pak můžou distancovat od toho, co řekli. Marginalizovat se je nová definice našeho eurokomisaře Pavla Teličky, jenž má pro tuhle funkci všechny nejlepší atributy: brýle s politicky korektně tvarovanými obroučkami (trochu přísné i avantgardní, kvůli působení na více stran), košili z kvalitního neprůsvitného materiálu, co se hned nepropotí, a žádný názor.
„Pokud by skutečně začalo docházet ke zpochybňování současné politiky EU, tak v ten moment se taková vláda a země začne marginalizovat,“ říká Telička v LN. A ještě dodává: „Kdybych šel na jednání rady a pokaždé bych řekl ne, tečka, tak se marginalizuju.“ Upřímně - byl jsem trochu zmatený. Nevěděl jsem, jestli je Teličkova marginalizace pozitivní či negativní. Navíc jsem neměl po ruce slovník cizích slov. Pokoušel jsem se proto vysvětlit si Teličkův atentát na češtinu volnou asociací na předchozí atentáty, spáchané buď byrokraty, nebo politiky. Těsně po revoluci se na naší politické scéně usídlilo spojení „Ale to přece není o tom, to je o něčem jiném.“ Pochází z anglického It is about….., jež se velmi zalíbilo polistopadovým politikům. Ti najednou začali trávit nápadně hodně času s americkými politiky, poradci, lobbyisty a nejrůznějšími podvodníky – a prostě převzali jejich řeč, jíž sami moc nerozuměli. Novináři ji začali přepisovat. Obvykle proto dodnes slyšíme: „Politika ale přece není jen o penězích, je to o ….“ Obvykle to končí velkým průšvihem - někde chybí hodně peněz.
Chvíli poté přišla fráze „ustát něco“. Samozřejmě stejně velký průšvih. „Pro vysokého politika je to samozřejmě nestandardní záležitost, on to ale ustojí,“ říkávali někteří politici a vůbec si nedělali srandu. Znamenalo to, že dotyčný nepůjde sedět, ale zůstane ve funkci. Drtivé většině politiků se to podařilo. Pak přišlo Kalvodovo „tenduji k expektacím…, ehm ehm, že používám neoprávněně titul doktora práv.“ To Kalvoda samozřejmě neřekl, přesto šlo o pěkný průšvih. Lžidoktor s fajfkou byl jedním z prvních, který své expektace neustál. Následovalo Luxovo „řekl jsem, co jsem řekl, a to jsem řekl.“ Obvykle to znamenalo, že možné je cokoli, co Luxovi zajistí nějakou funkci. Až do své smrti uspěl.
Takže jak si vykládat Teličkovu marginalizaci? Citelnou marginalizací by zřejmě bylo jeho nahrazení Vladimírem Špidlou, jehož nedávno citelně marginalizoval Stanislav Gross, když ho vykopl z premiérské i předsednické funkce. Určitou marginalizaci by přineslo i to, kdyby Telička nenašel v Bruselu dostatečně reprezentativní rezidenci, takže ho nikdo nebude brát vážně. Tolik za negativní marginalizaci.
A ta pozitivní? Tou by samozřejmě bylo, kdyby s ním novináři konečně přestali dělat rozhovory o ničem.
