Když Jana Bobošíková sekla (nebo byla seknuta) kvůli kandidatuře do Evropského parlamentu s moderováním Sedmičky, zasáhlo mě to dvojnásobně. Zaprvé - můj nedělní oběd už nikdy nebude chutnat stejně. Rostoucí dominance a zuřivost Klausovy exporadkyně, podpořené bizarními účesy a kostýmky (tady samozřejmě trochu závidím jejímu manželovi), s nimiž uzemňovala všechny politiky, kteří chtěli v jejím pořadu cokoli říct, občas způsobila, že jsem si knedlík strčil někam, kam nepatří. To se mi jinak bez cizí pomoci nestává moc často.
Když Jana Bobošíková sekla (nebo byla seknuta) kvůli kandidatuře do Evropského parlamentu s moderováním Sedmičky, zasáhlo mě to dvojnásobně. Zaprvé - můj
nedělní oběd už nikdy nebude chutnat stejně. Rostoucí dominance a zuřivost Klausovy exporadkyně, podpořené bizarními účesy a kostýmky (tady samozřejmě trochu závidím jejímu manželovi), s nimiž uzemňovala všechny politiky, kteří chtěli v jejím pořadu cokoli říct, občas způsobila, že jsem si knedlík strčil někam, kam nepatří. To se mi jinak bez cizí pomoci nestává moc často.
Za druhé teď nevím, koho mám volit v evropských volbách. Vzhledem ke kvalitě domácích kandidátů jsem dlouho sázel na Dolly Buster, protože jsem věřil, že až se naše nejznámější herečka stane europoslankyní, užijeme si všichni tolik srandy jako ona ve svých filmech (nebo aspoň trochu). Nyní váhám, jsem zmatený. Dolly i Bobošíková totiž mají ledacos společného. A zdaleka nejen oblečky a účesy. Obě dobře umějí – každá samozřejmě svým způsobem - zatočit s mužským machismem hned v jeho zárodku. To je v dnešním převážně mužském světě třeba, jak nám před časem říkávala i Ester Kočičková a její televizní hosté. Obě jsou zdravě ambiciózní a ve svém oboru zřejmě dosáhly vrcholu (přinejmenším Dolly, jak zjistíte v každé videopůjčovně nebo vlastní videotéce), takže, jak se profesionálně říká, potřebovaly pro svůj potenciál novou výzvu. Taky dobré znamení. Lze očekávat, že se do poslanecké práce zakousnou s nejvyšší vervou a ne třeba jako ředitel Národní galerie Milan Knížák, který si během své desetiminutové kandidatury vyhradil pro Brusel levou zadní. Ještě že mu to Pavel Dostál rozmluvil.
Jak už to ale bývá, každou špatnou zprávu doprovází aspoň jedna dobrá. V tomto případě fakt, že Sedmičku bude – aspoň do letních prázdnin – moderovat Michaela Jílková, jež doposud topila v Kotli. „Jílková je právě tím typem moderátora, který si umí získat respekt a autoritu politiků, což je u pořadu jako Sedmička naprosto nutné,“ vysvětlil v LN krok Novy její mluvčí Daniel Plovajko. Jednou bych se chtěl probudit a umět mluvit jako Plovajko. Ušetřil bych si spoustu komplikací. Jestli mě nešálí zrak a sluch, což samozřejmě není vyloučeno, je Kotel pořadem, v němž žádný respekt a autorita neexistují. Právě naopak. Čím víc vzteku a neomalených způsobů, tím líp. Publikum naštvaných, frustrovaných a neúspěšných lidí, kteří často nechápou, že mají klást otázky, řvou na politiky nesmysly, jimž ostatní tleskají a které se Jílková pokouší překládat do aspoň trochu srozumitelných populistických polopravd. Politici na ně pak odpovídají sofistikovanějšími polopravdami, kterým obvykle nevzdělané publikum nerozumí, případně mluví o něčem úplně jiném. Výsledkem je, že se Jílková objevuje na obálkách společenských časopisů.
Pokud má takhle vypadat i Sedmička, budu radši nedělní knedlíky (samozřejmě že jím jen salát) házet rovnou na televizi. I když radši ne: je moje a už brzo za ni budu muset platit stovku měsíčně. Auu!
