Když jsem si v pondělí ráno koupil noviny a na titulní straně četl titulek, že Stanislav Gross chce být předsedou ČSSD, zmocnila se mě panika. Ne snad proto, že by mi osud téhle strany ležel na srdci. Naopak. S mým pravicovým přesvědčením by můj život byl mnohem veselejší, kdyby nikdy neexistovala. Parta kryptokomunistů typu Škromacha či Palase by ze mě pořád netahala peníze na své utopické projekty. Pavel Dostál by jezdil s traktorem. Nikdy bych neslyšel bonmoty Miloše Zemana. Jenže když se Gross, dálkový rychlokvašený právník...
, o jehož politickém přesvědčení víme jen to, že má rád vláčky, stane předsedou ČSSD, hrozí současně i to, že se jednou stane premiérem. Pak si budeme s vláčky hrát všichni.
Ne že bych dělal mezi politiky velké rozdíly. Když se na většinu z nich podíváte, chce se vám brečet. I proto jsem se jednou ráno – vlastně spíš dopoledne – když jsem se probudil, prostě rozhodl, že je nebudu mít rád. A Stanislava Grosse, dlouho nenápadného oportunistu bez vlastního názoru, zvlášť. Už jen jeho zdůvodnění, proč chce na post předsedy ČSSD kandidovat: „Byl jsem postaven do situace, ke které se nešlo vyjádřit. Pokud tu důvěru dostanu a bude-li to ku prospěchu sociální demokracie, tak před tímto krokem neuhnu,“ zdůvodnil v MfD své rozhodnutí Gross. Jaký lídr strany a potenciálně i země! Je to jako kdyby vám velitel v boji řekl: „Jestli na mě vystřelí, vystřelím taky!“ Skutečným důvodem, proč někteří sociální demokraté chtějí, aby se stal předsedou jejich strany, není to, že by kdy Gross ve vysoké politice představil jedinou myšlenku či koncepci, ale prostý fakt, že je – na rozdíl od mediálně zoufalého Špidly – jedním z nejpopulárnějších politiků, takže má ve volbách šanci na vítězství. A pak ať se stane cokoli. Například tohle: „Pokud Gross bouchne do stolu, jasně se vymezí vůči koaličním partnerům a přihlásí se k levicovější politice, podpořím ho,“ prohlásil v MfD šéf ústecké ČSSD Jaroslav Foldyna.
Pokud jde o politiku, nejsem žádný idealista. Samozřejmě že většina politiků ji dělá kvůli moci a penězům a taky proto, že nic lepšího neumějí. Václav Klaus, dlouholetý lídr ODS, premiér a nyní i prezident, si například předsevzal, že z těchto funkcí světu uštědří pár ekonomických lekcí snáz než z kanceláře prognostického ústavu. Málem se mu to povedlo. Miloš Zeman, dlouholetý lídr ČSSD, premiér a nedávno málem i prezident, měl v plánu poštvat proti nám i ty Němce, kteří proti nám doposud nic neměli. Povedlo se mu to víc než málem. Stanislav Gross zatím žádný podobný program nemá. Vždycky řekne jen to, co od něj lidé nebo spolustraníci chtějí slyšet, takže ho mají všichni rádi. Na post předsedy významné politické strany a případně i premiéra skvělá kvalifikace.
