Zdá se, že mi Češi jsme nadmíru televizní národ. Ne snad že bychom měli ve srovnání s jinými rozvinutými zeměmi příliš mnoho televizních kanálů. Naopak. Máme jen čtyři – a všechny stojí svým způsobem za víte co. Kromě sobotních videoklipů nic odvážnějšího ani po desáté večer. Takže de facto nemáme velmi často ani jeden.
Zdá se, že mi Češi jsme nadmíru televizní národ. Ne snad že bychom měli ve srovnání s jinými rozvinutými zeměmi příliš mnoho televizních kanálů. Naopak. Máme jen čtyři – a všechny stojí svým způsobem za víte co. Kromě sobotních videoklipů nic odvážnějšího ani po desáté večer. Takže de facto nemáme velmi často ani jeden. Snad proto se na televizi nedíváme o nic víc než třeba jiné národy, s nimiž se chceme srovnávat (teď mě žádný nenapadá, ale určitě takové jsou). Nepatříme ani mezi významné exportéry televizních pořadů, tedy pokud se nepočítá export na Moravu nebo mezi jednotlivými kanály a následný import. Zase spíš naopak. Co za něco stojí, musíme dovážet. Dokonce i vysoce stimulující Peříčko musí – když už nic jiného – nakonec moderovat domestikovaná cizinka (rád bych věděl, kdo ji ochočil), protože všechny Češky, jež to doposud zkusily, skončily předčasně v ostudě v ústraní.
Co z nás ovšem dělá nadmíru televizní národ, je to, do jaké míry nám všechny naše televize, ať už komerční, nebo veřejnoprávní, stejně jako politici, kteří je mají do určité míry na starosti, skoro denně otravují život. Jako by nestačilo, že za Novu Vladimíra Železného, jenž nám každou sobotu v pravé poledne opakoval (a nyní mi pozorně odezírejte ze rtů), že za „jeho“ televizi nikdo z nás nikdy nezaplatí ani korunu, takže si tam můžou prdět a krkat jak chtějí, najednou máme všichni zaplatit deset miliard korun. To je větší prásk než Prásk Lenky Hornové. Nebo že sama ČT, jejíž zaměstnanci před časem zpívali na náměstí o veřejnoprávnosti, donekonečna inzeruje potřebu zvýšení vlastních koncesionářských poplatků, aby mohla zrušit víc opravdu veřejnoprávních pořadů jako třeba Paskvil a natočit víc opravdu ne-komerčních seriálů s dr. Sovou a dr. Blažejem, jimž už nevěří ani sami dr. Sova a dr. Blažej (nakonec je přesvědčily až honoráře). Nyní chce ODS, které její zakladatelé kdysi žertem říkali pravicová politická strana, což mimo jiné, když tolik nežertujete, znamená i to, že necháte lidi žít, aby poplatky za ČT platili úplně všichni občané ČR. Tedy nejen ti, co mají doma televizor, ale nedívají se na ČT, což už samo je trochu diskriminační, ale v jistém smyslu solidární kvůli uspokojení všech potenciálních diváků, takže se moc nebouříme. Ale i ti, co žádný televizor nemají (stejné plánují i pro rozhlas), což už je jen diskriminační.
Socialistický návrh ODS zdanit a potrestat kvůli ČT všechny občany zřejmě projde ve sněmovně, takže v ČT – kromě toho, že do ni přiteče o víc než půlmiliardy korun ročně víc - se zase nic nezmění. Místo toho měla ODS, jež nám chce tak ráda šetřit peníze, ale nikdy se k tomu v praxi nedostane, přijít s řešením, které by nám všem opravdu peníze ušetřilo. Zprivatizovat konečně první – dnes už převážně běžně komerční - program ČT a všechny veřejnoprávní zprávy, filmy, dokumenty, diskusní pořady (samozřejmě ne Otázky Václava Moravce, ten by mohl dělat seriózní legraci ČT 1 třeba s Vladimírem Hronem), jichž ČT nevysílá víc než právě na jeden kanál, přesunout na veřejnoprávní ČT 2, jejíž vysílání by všichni, kteří vlastní televizor, platili. Pak by se koncesionářské poplatky nemusely zvyšovat a například Otakar Svoboda by mohl dál bez výčitek dělat exotiku s dětským pěveckým sborem. A svému pravicovému programu, mimo jiné tedy nezavádět další daně ani nezvyšovat jakékoli poplatky, by se mohla v praxi věnovat i ODS.
