Čtyři mrtvé potřeboval ministr dopravy Milan Šimonovský (KDU-ČSL), aby konečně nařídil aspoň zákaz předjíždění na nedávno otevřeném (ne)dálničním obchvatu Plzně. Upřímně: tohle už není legrace ani u nás, kde jsme od politiků zvyklí na ledajaké lemplovství. Nechci ministra z těchto úmrtí vinit přímo, vrahy či sebevrahy jsou především ti, kdo na obousměrné silnici mezi Ejpovicemi a Černicemi jezdí dvoustovkou a nebezpečně předjíždějí. Řečeno striktně křesťansky, aby rozuměl i Šimonovský: věřím, že za to nepůjdou do nebe, i když o mrtvých jen dobře.
A neblufujme se tím, že řidiči nevěděli, že už nejsou na dálnici. Když už si nevšimli značky o obousměrném provozu, mohli si všimnout toho, že vedle celého osmikilometrového úseku vede druhá polovina dálnice, která je zatím uzavřená, takže i v protisměru může sem tam vyjet auto.
Jsem odpůrce většiny regulací, nicméně ministr je ministrem nejen proto, aby bral 80 000 korun měsíčně a měl šoféra, ale aby sem tam použil i mozek, když už ho nepoužívají nižší úředníci rozhodující například o dopravním značení. Když ne kvůli mrtvým vrahům za volantem, tak aspoň kvůli jejich nevinným obětem. Naše statistiky jasně říkají, že jakmile sedneme za volant, mění se naše vzácná holubičí povaha v projevy ještě vzácnější idiocie. Na úseku, spojujícím dva kusy dálnice, lze tedy předpokládat, že pokud to silnice umožní, bude většina řidičů kašlat i na omezení rychlosti a budou riskovat. Je to podobné, jako bychom ve vězení zavírali do společných cel ženy s muži a pak se divili, že se tam rodí děti. Nebo jak by se řeklo dnes, dochází k sexuálnímu harašení.
Každý, kdo kdy autem cestoval po zemích EU, jíž se při každé další regulaci ministři tak rádi ohánějí, ví, že každou změnu v dopravní situaci – a zvlášť na dálnicích – zde doprovázejí světelná upozornění, značení a bezpečnostní opatření, oddělení jízdních pruhů zátarasy, které nepřejedou ani popelnice z českých autobazarů, nevyjímaje. Má to jednu nespornou výhodu: na silnicích EU umírá podstatně méně lidí než u nás. Když už nám naši politici jinak k ničemu moc dobrému nejsou, mohli by se občas aspoň pokusit ochránit životy lidí, kteří za volantem nejezdí jako šílenci. Třeba tím, že se přestanou ohánět stupidním alibizmem a na tom zatraceném osmikilometrovém úseku prostě zabrání přejíždět z pruhu do pruhu. Měl by to zvládnout i ministr.
Naše každodenní bezpečnost v ulicích má na lemplovství a polovičatost přístupu českých politiků a policistů vůbec smůlu. Když jsme před čtyřmi roky zavedli po vzoru EU přednost chodců na přechodech, zapomněli jsme, že v zemích, kde tento zákon platí, politici udělali pro bezpečnost chodců něco víc, než jen odsouhlasili jejich přednost. Přechody jsou osvětlené, jasně vyznačené, často oddělené zátarasy a v jejich těsné blízkosti (či dokonce na nich) neparkují auta gauneři. Občas je tak vidí nejen chodci, ale i řidiči. A když už by si někdo u přechodu či na něm dovolil zaparkovat, hned mu auto odtáhnou a zaplatí vysokou pokutu. V Praze – a teď si nevymýšlím, přestože jsem novinář - jsem na vlastní oči viděl, jak dva mladí policisté s nebezpečně moravským dialektem obdivovali na přechodu zaparkované Camaro. Pak se divíme, že nás tolik umírá i na přechodech.
