Každý rok mě o Vánocích přepadá chmurná myšlenka: který televizní dramaturg (idiot) může původně za to, že celý týden až do Nového roku dávají v bedně jen ty samé pohádky? Každý rok, pořád dokola ve dne v noci Jan Werich, Libuše Šafránková a Pavel Trávníček, než začal tři oříšky nosit v kapse u kalhot. Čí nápad je tenhle televizní výplach horší než Volejte řediteli (pamatujete, dr. Železný aspoň různě měnil grimasy, obleky i asistentky - a byla to sranda. Zvlášť když se vrátil z vězení a řekl ten vtip s krémem na boty.)?
Doufám jen, že důvodem není něčí troufalá asociace, že když by mohla být pohádka to s tím vousatým pánem, budeme se všichni o Vánocích dívat na pohádky. To by bylo moc laciné.
Jistě, Vánoce jsou svátky klidu a pohody, takže na Štědrý den nehledám v programu Vymítače ďábla, Mazací hlavu nebo původní český horor, v němž chce Jiří Pomeje s obnaženým mečem a hrudí dostat do postele Míšou Kuklovou. Vůbec ne. Pro podobný stav duše a těla mám doma pár kazet, kde není obnažený jen Jiří Pomeje. Sám jsem se narodil na Štědrý den (to myslím vážně) a vím, jaké to je. Podobně jako vy chci v televizi taky něco jemnějšího. Vím totiž, že všichni nakupujeme hory zbytečných věcí, rveme se doma i v obchodech a uklízíme stokrát uklizené kvůli někomu, jako jsem já. Jen o něco hubenějšímu a jak už jsem zmínil i vousatějšímu. Nebo aspoň tak si ho malujeme radši než jako roztomilého tlusťocha, který by se obtěžkán dárky zasekl v okně. Zcela určitě si ale zasloužíme pohodu.
Proč ji ale mají mít jen děti a staří lidé, jejichž mentální rozpoložení se znovu povážlivě blíží dětství? Já chci taky svůj díl zábavy! Je mi třicet čtyři, mám taky volno a stejně jako děti a staří lidé chci pár dnů prosedět u televize a dívat se na filmy. Jenže mám smůlu. Žádné filmy pro dospělé (a teď nemyslím ty obnažené) nedávají. Jen na Štědrý den jsem na našich čtyřech televizních kanálech napočítal téměř dvacet pohádek nebo dětských filmů, další sváteční dny bombardování pokračuje. Snad jen jako bonus dává Nova na Štědrý den v devět hodin, kdy obvykle usedám k televizi, štědrovečerní Zlatíčka. Téma? Hádejte, jak žije Veronika Žilková. Hádám, že podobně jako ti ze starozákonní Apokalypsy, kterou už po xté nasazuje v podobný čas veřejnoprávní televize ČT 1.
Za posledních deset let jsme si zvykli svalovat veškerou televizní vinu na komerční televize, ve vánočních pohádkách ale nejedou. Nebo aspoň ne jako původci. Pokud mě paměť neklame, byla to právě Česká televize, která s pohádkami kdysi (dávno před mým narozením) přišla, komerční kanály se jen ochotně přidaly. Důvod? Snad protože koláče sledovanosti ukázaly, že všichni na Vánoce koukají jen na pohádky? Jak jinak, když je vysílaly oba kanály ČT, tehdy jediná televize. Nemohli bychom se tedy my dvacátníci, třicátníci, čtyřicátníci a možná i padesátníci, kdo jsme ještě znovu nedorostli do dětské mentality, utvořit společnou frontu za lepší televizní vánoce? Aspoň na jednom z veřejnoprávních kanálů! Prosím, zasloužíme si je. Nejvíc totiž nakupujeme.
