nahoru

Komu fandíte na mistrovství?

Andrej Halada 4. června 2002 • 17:39

Řešil jsem tu otázku dlouho, stejně jako otázku, koho budu volit v blížících se domácích volbách. Zatímco volební rébus pořád nemám vyluštěný, ten fotbalový jsem úspěšně rozsekl. Na nynějším mistrovství světa ve fotbale přeju domácím mužstvům. Ne těm, které jsou na soupisce vedeni jako domácí, ale těm skutečně domácím: Japonsku a Koreji ...

Řešil jsem tu otázku dlouho, stejně jako otázku, koho budu volit v blížících se domácích volbách. Zatímco volební rébus pořád nemám vyluštěný, ten fotbalový jsem úspěšně rozsekl.
Na nynějším mistrovství světa ve fotbale přeju domácím mužstvům. Ne těm, které jsou na soupisce vedeni jako domácí, ale těm skutečně domácím: Japonsku a Koreji. Možná to někomu bude připadat, že jsem magor a že zrazuji evropské principy. Fotbalový vyznavač krásy se určitě ušklíbne, protože ani jedno z těchto dvou mužstev rozhodně nehraje to, čemu by se dalo říkat fotbalová krása. Ale mně se na hře Korejců i Japonců líbí jejich neuvěřitelná zarputilost, jejich stoprocentní nasazení do hry. Evropská mužstva, i když hrají doma, působí často dost vlažně. Jsou svázána vyčkávací taktikou, hlavním cílem není ani tak dát gól, jako spíš nic nepokazit, nedostat ho. Asijská mužstva do toho jdou po hlavě, a to se mi líbí. Hrají tak, že by jim diváci klidně odpustili i prohru – protože malé srdce a nedostatek vůle jim upřít nelze, a to se vždycky cení. Ta mužstva jsou mi sympatická i tím, že jsou v nevýhodě. Hráči jsou menších postav, tím se výhoda rohových kopů či standardních situací výrazně snižuje.
Těm dvěma zemím fandím i proto, jak mistrovství připravily. Když jsem si podrobněji prohlížel fotografie i záběry stadiónů, na nichž se hraje, musím smeknout. Jsou to architektonicky krásná díla, technologicky skvělá, působí svěže a čistě, velkoryse. Nikde jsem se také nedočetl, že by s organizací byly nějaké problémy. I za tohle by si obě země zasloužily nějakou tu výhru, neřku-li postup ze skupiny.
Jenže fotbal je hra a vítězství se neudělují za zásluhy, ale za odvedený výkon na hřišti během pouhých 90 minut a ještě k tomu hraje velkou roli štěstí, náhoda, rozhodčí, fotbalová zkušenost a vyspělost, taktika...
Ale finále Japonsko-Korea, to by byl určitě „gól“, to by bylo fascinující překvapení. I když by stačilo třeba finále Korea-Brazílie nebo Francie-Japonsko. Možná by to bylo symbolické předznamení toho, kterému světadílu bude patřit 21. století.

Andrej Halada