nahoru

Za Mahlerem do vesničky

Andrej Halada 7. května 2002 • 10:50

Vzal jsem si dovolenou a vyrazil na kolo. V pátek jsem měl naplánovanou cestu na Vysočinu, k vodní nádrži Švihov na řece Želivce. Tuhle přehradu postavenou v 70. letech moc lidí nezná, i když je v blízkém sousedství dálnice D1 Praha - Brno. A vlastně by měla zůstat co nejvíce utajená, jde totiž o zásobárnu pitné vody pro Prahu. Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby do nádrže někdo nasypal látku, která způsobuje třeba průjmy...? Celá Praha by ... Okolí přehrady je tedy zakázaným prostorem, na březích není žádná zástavba, ovšem přes nádrž vede most a silnice, takže je ve skutečnosti snadno zranitelná. Je tu krásně, protože tu nikdo není.
Mířil jsem k unikátní technické stavbě, k dálničnímu dvojmostu, který najdete mezi vesnicemi Píšť a Vojslavice. Vrchní most je nový, jde o dálniční most z D1. A přímo pod ním je starý most, který byl postaven za 2. světové války jako součást chystané stavby dálnice spojující Prahu s Brnem. Starý most dnes slouží jen jako místní komunikace mezi jmenovanými vesnicemi, ale že mělo jít o skutečný dálniční most, to prozrazuje jeho šířka hodně přes deset metrů. Vozovka je také jen na jedné půlce mostu, na druhé není nic. Oba mosty jsou zvláštní technickou symbiózou, jsou výrazem dvou totalitních dob, ale jsou především důvtipným stavařským dílem. Až pofrčíte po dálnici na Brno nebo do Prahy, tuhle památku neuvidíte – bude pod vámi. Ale stačí, když na exitu 75 odbočíte do Píště a sjedete dva kilometry k údolí Želivky.
Od mostu jsem si to namířil k druhému cíli, do vesničky Kaliště. Je to dost na kopci, takže jsem se pořádně zapotil. Kaliště je víska, kde se kdysi zastavil čas. Náves, rybníček, domky... Ale naštěstí se tu čas před časem zase rozběhl, protože zelená tráva na návsi byla vzorně zastřižena, náves upravena. A na kraji obce stojí obyčejný domek, spíš nevzhledný než hezký. Je bíle omítnut a na užší straně se skví nápis MAHLER. V tomto domku na větrném vídrholci se 7. července 1860 narodil Gustav Mahler. Taková malá, obyčejná obec, s kachnami na rybíčku, kterou nikdo kromě lidí z okolí nezná - a jméno, které zná každý, kdo se jen trochu orientuje ve vážné hudbě, ať je to Evropan, Japonec, Američan nebo Australan. Při pohledu na pamětní desku na domku si uvědomíte tu vzdálenost světů: odtud, z české vesničky ani ne střediskové, vyšel člověk, který se stal jednou z největších osobností dějin hudby, jehož symfonie žijí dodnes.
Ale protože už se čas nachýlil, sedl jsem znovu na kolo, patos okamžiku mne opustil a zbyla jen cesta k vlaku, který mne odveze domů. Nevadila mi, protože jsem viděl věci, které stály za to.

Andrej Halada