Kdo by měl rád Němce.... Ne, rozhodně nechci psát nic ve smyslu, že musíme hájit své české národní zájmy, jak o tom teď horem dolem mluví všechny politické strany. Mířím pouze a jen ke středečnímu večeru, Lize mistrů. Kdo zápas mezi německým Bayernem Mnichov a španělským Realem Madrid viděl, ten se mohl kochat. Španělé potřebovali vyhrát a tak útočili a jejich šípy valící se na Kahnovu bránu měly nádherné peří. Řekl bych, že každý fanoušek – kromě německých – asi fandil Realu, už jen pro tu jejich snahu, krásu i lehkost, kvůli tomu, že tvořili hru. Byl to výtečný, napínavý zápas, který měl skvělou atmosféru vyprodaného domu se 75 000 diváky včetně samotného krále.
Králem na hřišti byl ovšem Zinedine Zidane. Jeho schopnost vymyslet překvapivou přihrávku, umístit míč do nejvhodnějšího prostoru, jeho taktické i technické schopnosti z něho dělají monarchu dnešního fotbalu. Líbí se mi na něm i jeho rozvaha, to, že nepropadá přílišným emocím, při faulu nefilmuje. Nevzteká se, hraje, protože góly se nedávají slovy a gesty, ale nohama. Má v sobě hravost i fantazii, ale zrovna tak je v něm usilovnost, disciplinovanost, zodpovědnost.
Při pohledu na Zidaneho jsem si vzpomněl na krále 80. let, Diega Maradonu. A i když to byl taky zázračně nadaný fotbalista, na rozdíl od Zidaneho jsou s ním spojena i negativa: unfair hra, hysterická gesta, drogově-dopingové záležitosti. Byl úžasným sólistou, ale už ne stejně dobrým kapitánem, lídrem mužstva. Přesto dodnes vzpomíná na Maradonu plno fanoušků s nostalgií v oku, dodnes mu všechny jeho poklesky odpouštějí, protože s nohama a míčem to prostě uměl. Osobně ale nejsem schopen tyhle věci od sebe oddělit, odlišit „tvůrce“ a jeho „dílo“. Vždycky se u každého „génia“ – ať už je to sportovec, vědec, umělec, politik – ptám, jaký je to vlastně člověk, co říká a jak se chová mimo světla ramp, a teprve pak si ho možná začnu zařazovat mezi ty, kterým je hodno se obdivovat.
Zidane do fotbalového Pantheonu směřuje, Maradona podle mého soudu zůstal před branami. Francouzský fotbalista si mně získal i svým výrokem, kterým komentoval fakt, že ho loni koupil Real Madrid od Juventusu Turín za neuvěřitelných 46 miliónů liber (68 milionů dolarů, 2 miliardy 300 milionů korun). „Připadá mi to neuvěřitelné, tahle částka. Za ty peníze už přece koupíte dopravní letadlo. Nějak si nedokážu představit, že moje osoba má cenu jako obrovský Boeing...“
halada@reflex.cz
