Co jsem viděl v bedně

Když jsem minule psal o tom, jak se z nezávislých kinosálů přesouvám do závislých multiplexů, abych posléze skončil v teple domova před televizí, netušil jsem, že to bude mít tak rychlý průběh. Máme doma kabel, je na něm 37 programů, jeden z nich vysílá do desáté večer animované filmy a pak naskočí kanál TCM - Turner Classic Movies. Běží tu jen staré americké a anglické filmy natočené od třicátých do osmdesátých let. Jsou to filmy, které nepropadly sítem dějin. A jeden z nich mě ve čtvrtek uhranul.
Na obrazovce se odvíjel fascinující příběh odehrávající se na mořském pobřeží. Obrovské skály padaly do věčně neklidné hladiny, vítr se hnal po travnatých skaliskách - Irsko. Příběh vyprávěl o lásce mladé ženy k důstojníkovi britské armády (1. světová válka), přičemž tato žena měla za manžela místního učitele. Film trval skoro tři hodiny a dopadl tak, že ženina nevěra byla prozrazena, šílený dav z místní vesnice ji málem ukamenoval a nakonec ji zachránil vlastní manžel a kněz. Žena i manžel pak opouštějí vesnici, která bude dál žít svým bídným a přízemním životem. Samozřejmě tu byl i nacionální motiv, boj Irů za nezávislost.
Protože jsem nestihl úvodní titulky, nevěděl jsem, jak se film jmenuje a kdo ho natočil. Ale pochopil jsem, že tohle musel být skvělý režisér. Příběh byl strhující, vyprávění suverénní, z každého záběru vyzařovala kompoziční vytříbenost, herci hráli absolutně přesvědčivě. Vždycky tvrdím, že se dobrý film pozná podle toho, že nemusíte vidět začátek ani konec, stačí jen pár záběrů a podle stylu pochopíte, že máte před sebou něco výjimečného. Tohle byl ten případ.
Druhý den jsem autora i název objevil v Týdeníku Televize, který na rozdíl od běžných TV magazínů otiskuje i program TCM. Film se jmenoval Ryanova dcera a v roce 1970 ho natočil David Lean. Režisér filmů jako Most přes řeku Kwai, Lawrence z Arábie, Doktor Živago nebo Cesta do Indie. Jeden z klasiků, kterého Steven Spielberg dodnes obdivuje a vždycky se k němu hlásí jako ke svému učiteli. Také jsem se posléze dočetl (to už ne v Týdeníku Televize, ale v knize M. Mravcové Literatura a film), že jistý francouzský kritik o Leanovu filmu napsal: "Ještě nikdy nebyla nasnímána poušť tak jedinečně jako v Lawrenci z Arábie a moře tak úžasně jako v Ryanově dceři." Měl úplnou pravdu.
Takže pokud tenhle film, nebo vůbec jakýkoli od Davida Leana uvidíte v programu televize anebo v nabídce kina, neváhejte. Někdy mám pocit, že takhle pojaté spektákly, výpravné, drahé a přitom filmařsky mistrovské, u nichž forma i obsah tvoří jednotu, se dneska už moc netočí. Buď je to mírně dětinské jako Pán prstenů, anebo jsou to sice myšlenkově silné, ale přece jen "malé" snímky.