Ne že bych čekal, že se evropská golfová túra do Česka vůbec nedostane, ale rozhodně jsem nebyl optimistou například co se týče diváků.
Přiznávám, že jsem byl v minulosti skeptický.
Nakonec jich na finálové dny v Čeladné přišlo několik tisíc – zatím nejvíc, co u nás kdy na golfu bylo. Vydařilo se i počasí, turnaj přes organizační kotrmelce nepoznamenala větší chyba. Hvězdy sice nepřijely, ale hrál se solidní golf na solidním hřišti. I když to tedy ještě před týdnem vypadalo, že si Čeladná vyslouží nějakou horší školní známku, nakonec se z toho vyklubala… dvojka? Velmi dobře? Nebo jen dobře?
Samozřejmě je tu otázka, jak a kam dál. Turnaj stál skoro 110 miliónů korun a sponzoři z toho pokryli malou část. To je to hlavní: kde vzít peníze na příští ročník. Quirit Alfa alias Stanislav Pros a celá Čeladná už teď musí začít jezdit od čerta k ďáblu a přemlouvat, přemlouvat, přemlouvat. Bude to těžká práce, ale budou mít na rozdíl od Petera Kovarčíka v rukou trumf. První ročník turnaje, který obstál. Budou sponzorům nabízet něco hmatatelného, vyzkoušeného. A na rozdíl od výše jmenovaného pána prý nechtějí slibovat hory doly. Více realismu v celé organizaci nebude na škodu.
Turnaj ani nemusí mít ty dva milióny eur jako prize money. Stačí méně – ostatně méně než dva milióny eur má prakticky polovina celé série (byť hodně z těchto „levných“ turnajů se hraje na začátku roku mimo Evropu). Velké peníze ještě nezaručí velká jména na startovní listině. Stejně důležité je totiž renomé turnaje, servis a služby hráčům v pozadí, do určité míry také místo, kde se hraje. A zásadní jsou kontakty, známosti.
V tomhle to trochu připomíná shánění hvězd na karlovarský filmový festival. Když se v půlce 90. let znovu rozjížděl ke svému dalšímu životu v nových podmínkách, bylo to také těžké, jednu dobu dokonce musel bojovat s konkurečním pražským festivalem. Ale nakonec obstál a stala se z něj nejdůležitější kulturně–společenská akce v republice. Nejezdí k nám sice přehršel hvězd první kategorie, filmy v soutěži jsou trochu průměrné, ale akce jako celek působí živě.
To samé by mohla být Čeladná: jedna z nejdůležitějších domácích sportovních akcí roku. Stane se jí, pokud se z turnaje stane tradice, pokud organizační parta vydrží, pokud si vytvoří kontakty. A pokud se samozřejmě najdou sponzoři. Ale v zásadě jde o tu vytrvalost. Byť si pořád můžeme říkat, že někde okolo Prahy by to bylo lepší, praxe třeba ukáže, že Čeladná je životaschopnější než centrum Čech. Stejně jako jezdí český kulturní i smetánkový svět do západočeských lázní, bude ten sportovní (a opět ten samý smetánkový) jezdit pod Beskydy.
Ještě u jedné věci se musím zastavit, a to jsou výkony českých hráčů. Charakterizoval bych je: pohlédli jsme do tváře reality. Šestnáct českých reprezentantů bojovalo o cut, to je zhruba desetina startovního pole – což není málo. Trochu jsme si možná mysleli, že jeden, dva hráči by mohli projít do sobotního a nedělního finále. Ale ukázalo se, kde je evropský špičkový golf a kde náš. Naši dva nejlepší skončili s výsledkem +4, přičemž hranicí cutu bylo +1. Tři rány nejsou velký rozdíl, ale ani malý. Když se ovšem podíváme na věc z druhého konce: jedenáct hráčů skončilo s výsledkem +10 a horším (například +26, +19, +18 atd.) . A to už je velký odstup. To už je rozdíl dvou tříd, ne jedné. Odpovídá to i faktu, že čeští hráči jsou schopni hrát túry jako je EPD nebo Alps Tour, tedy třetí ligu. Ale například do Challenge Tour, tedy do druhé ligy, už se nedostanou.
Že zrovna ti dva nejlepší Češi, tedy Jiří Korda jun. a Stanislav Matuš, jsou amatéry, to bych ani neřešil. Ono se to dá i čekat, vždyť část zúčastněných českých profíků byli trénující profíci, a je jasné, že proti každodenně hrajícímu amatérovi mají nevýhodu. Své jistě sehraje i nervozita, protože od profíka se automaticky čeká dobrý výkon, zatímco amatér může jen překvapit. (Ale upřímně řečeno – není to vlastně už přežitek a zbytečnost, to neustálé dělení na profi a amatéry? Je přece jen dobrý a špatný golf.)
Na každý pád je dobře, že se tolik hráčů mohlo účastnit takového turnaje. Vyzkoušeli si hru za podmínek, jaké za celý rok nezažijí. I v tom je přínos toho, že se evropská túra u nás koná. A je to vlastně tak i na každém turnaji v cizině, i tam většina „domácích“ hráčů (ať už z hlediska národního, regionálního či klubového) končí na chvostu.
Takže příští rok v Čeladné na viděnou? Doufejme a věřme. I to, že podobného předturnajového dramatu jako letos budeme ušetřeni. I to, že by mohlo přijet o krapánek víc známějších hráčů a že by přišlo zase trošku víc diváků. I když myslím, že nejvíc diváků by na finále zavítalo třeba proto, že se do něj dostal nějaký český hráč. To by, myslím, bylo to nejlepší.
ZELENÝ BAULL č. 221
ANDREJ HALADA, www.navzduchu.cz
Související články:
Andrej Halada: EVROPA V ČESKU: AŤ SE HISTORIE NEOPAKUJE! (Reflex.cz, 28. 7. 2009)
Když před více než rokem vyhlašoval na tiskové konferenci sportovní impresário Peter Kovarčík, že se špičkový evropský golf vrací do Čech, hýřil sebevědomím. Jenže v tu chvíli už novináři i odborníci věděli, že ideální vše rozhodně není...
Česká hřiště: ČELADNÁ (Reflex.cz)
Vyjádřete svůj názor a hlasujte v rubrice ČESKÁ HŘIŠTĚ! U každého areálu máte možnost přidělit mu jednu až pět hvězdiček. V nabídce jsou zastoupena všechna česká hřiště. Zjistíte také, jak se hřiště líbí ostatním hráčům.
