Bavíte-li se o golfu, dříve či později přijde řeč na trenéry.
A často v takovém dialogu zazní věta: „Kdyby trenéři pořádně dbali na to, aby na hřiště nechodili nedouci, kdyby to některým hráčům nemazali, kdyby jim nešlo jen o peníze, tak by to na českých hřištích vypadalo líp…“
Nemyslím, že by to byla tak úplně pravda. Za své chování odpovídají podle mého názoru jen hráči sami. Autoškolu přece také absolvuje každý, a nikdo pak neviní učitele autoškol, že někteří řidiči způsobí krátce po získání řidičáku nehodu. A navíc je to otázka nastavení systému. Nikdy jsem nezaslechl, že by někdo v Anglii nebo Americe nadával na trenéry – protože tam žádné zelené karty ani zkoušky způsobilosti nemají. Trenér tu není žádný „golfový policajt“, u kterého děláte povinnou zkoušku, je to jen poskytovatel služeb, kterých, když nejste spokojeni, příště už nevyužijete. Trenéři tu mají postavení stejné, jako například u nás trenéři tenisoví. Nikdo jejich důležitost neřeší, nikdo se o nich nebaví.
Kdyby tento systém padl, nepochybně by se radikálně změnila situace. Najednou by tu byla mnohem větší konkurence, každý trenér by se musel mnohem víc otáčet a bojovat o klienty. Odpadla by jim totiž fůra hodin, které dnes žáci musí absolvovat před tím, než jsou připuštěni ke zkoušce. Ani za zkoušku by už nikdo neplatil. Zajímalo by mě, jak by na to někteří trenéři – na slušné peníze navyklí - reagovali. Ale je pravděpodobné, že stávající systém nebude ještě dlouho zrušen.
V jakém směru by se čeští trenéři mohli už teď přece jen zlepšit? Myslím, že prostor je především v „učitelské“ rovině jejich práce. Ne že by čeští profíci neuměli dobře trefit míč a předvést to žákům. Ale do jaké míry jsou svůj um schopni předávat dál? Jak dobře umí pracovat s žákem? Jaké mají znalosti sportovní psychologie? Jak jsou na tom ohledně svých verbálních schopností?
Nesetkal jsem se v životě s velkým počtem dobrých zahraničních trenérů, ale těch pár, které jsem mohl trochu poznat, byli v prvé řadě dobří učitelé s výrazným pedagogickým nadáním. Nemohu než citovat to, co mi řekl Hank Haney, Woodsův trenér: „Já chtěl být vždycky učitelem, a to, že učím golf, je jenom proto, že zrovna tahle činnost mi šla nejlíp. Kdyby mi ale šly nejlíp počty, klidně bych učil matematiku.“
Dívám-li se na práci některých českých profíků, učitelství v nich příliš nevidím. O kterém z nich můžete říct: tenhle má talent na učení? U českých profíků mi také chybí jedna schopnost: své znalosti nějak teoreticky zobecňovat. Přivítal bych, kdyby se v českých golfových časopisech objevovalo mnohem více článků napsaných domácími trenéry. Líbilo by se mi, kdyby nějaký profík sedl a sepsal své rady pro hráče. Proč je na českém knižním golfovém trhu několik desítek knih „Jak hrát“ od zahraničních autorů, a proč tam není žádná od českého trenéra?
Ano, je to těžké. V Česku je dnes jen půl druhé stovky golfových trenérů. Část z nich tvoří starší hráči, kteří začínali ještě před rokem 1989. Jsou to rutinéři v tom dobrém slova smyslu, mají zkušenosti, i lidsky jsou už vyzrálí, ale chybí jim právě silnější teoretický základ. Na druhé straně je tu skupina mladých trenérů, které do řad profíků přivedl fakt, že „jen“ dobře hráli už od dětství. Mají techniku v ruce, ale to je většinou všechno. A konečně tu je i skupina nových trenérů středního věku, kteří se rekrutují z řad dobře hrajících amatérů. Tady je někdy motivem činnosti vydělat si dost peněz. Nějaký teoretický růst jim asi nebude zrovna blízký.
Čeští trenéři jsou příliš malá skupina na to, aby se z ní zrodila nějaký výraznější trenérská osobnost. Stejně jako nemůžeme čekat, že z téhle republiky vzejde hráč světové extratřídy, nemůžeme očekávat, že tu budeme mít řadu Hanků Haneyů a Butchů Harmonů. Ale vzhledem k tomu, že z tohoto národa vzešla taková učitelská osobnost, jakou byl Jan Amos Komenský, mají alespoň na co navazovat.
Vyjádřete svůj názor a hlasujte v rubrice ČESKÁ HŘIŠTĚ! U každého areálu máte možnost přidělit mu jednu až pět hvězdiček. V nabídce jsou zastoupena všechna česká hřiště. Zjistíte také, jak se hřiště líbí ostatním hráčům.
