Lovit ženy? Když je fotbal!

Lovit ženy? Když je fotbal!

Lovit ženy? Když je fotbal!

Když „naši chlapci“ hrají na mistrovství Evropy nebo světa, řeším problém. Dívat se, nebo ne? Kdysi v mládí jsem to neřešil, díval se a fandil. Dnes je to jinak.


Fotbal a sport obecně už nejsou společně s kulturou jediným únikem z každodennosti a šedi, jako tomu bylo před rokem 1989. Za totality se fandilo hokejistům, protože cílem nebylo jen vyhrát, ale stejně tak „porazit Rusáky.“ Fotbalisté jako Panenka a spol. byli obyčejní lidé a přálo se jim, protože byli vlastně „jedni z nás“ – i v opozici vůči moci, která „nás“ nereprezentovala.
Dnes je fotbal nejen zábava, ale stejně (či ještě více) byznys. „Naše hochy“ člověk už tolik nezná, nehrají v domácích týmech. Jsou to mediální hvězdy, multimilionáři - rozhodně ne „jedni z nás“. Fotbalový marketing spojený s propagováním různých značek (pivo, mobily, auta atd.) pak doslova hustí do lidí, aby fandili, prožívali společně s fotbalisty ta velká dramata ... A přitom si všímali, že se pije pivo XY a jezdí se v autech ZW.
Reakce na tuhle situaci, na komerci a mediální masáž spojenou s masáží mozků, je pochopitelná: odmítání. I proto se dnes už tolik netoužím zapojovat do národních fandovských vln, které vrcholí tím, že se statisíce lidí sejdou v hospodách a sport barech (anebo sedí doma) a koukají na zápasy.
V sobotu v podvečer fotbalisté hráli první zápas se Švýcarskem. Já byl přes den na cyklistickém výletu. Pokud bych ještě stihl konec zápasu – díval bych se. Ale protože venku bylo hezky, „projezdil“ jsem zápas cestou do Nymburka. Docela mě pobavilo, jak se asi půl hodiny před zápasem po silnicích řítilo (rychlostí o hodně vyšší než je povolená) náhle více aut, než bývá obvyklé. Ano, spěchali na výkop v 18.00. A pak náhle: všude pusto a prázdno. Ideální pro cyklistiku. Do Nymburka jsem to stihl tak akorát, abych nakouknutím do sport baru zjistil, že je to pořád 0:0. Dokonce jsem za chvilku na základě radostného řevu pochopil, že vedeme 1:0.
I druhý zápas ve středu jsem strávil takto zvláštním způsobem. Chvíli jsem se díval, pak jsem byl nucen vyrazit do centra Prahy. A takové množství žen a dívek všeho druhu, které se v tu chvíli pohybovaly po ulicích, osamoceně, bez mužů, to se hned tak nevidí. Baliči, svůdníci a voyeuři všeho druhu by si přišli na své.
Jsem zvědav, jak to bude v neděli večer, až budeme hrát ten „zásadní“ zápas s Tureckem. Na kolo to nevypadá, nemá být moc hezky. A ženy v tuhle dobu v ulicích taky nebývají jako v pracovní dny. Že bych se přece jen díval na celý zápas? Jenže teď koukám, že na Sport 1 je přenos finálového kola golfového US Open. Tak to „naše hochy“ asi zase zazdím. Ale oni to určitě zvládnou i beze mě.