Bez ohledu na to, že Karlštejn je nejdražší české hřiště a někteří ho považují za snobské, je to hřiště respektované a má prestiž. O jeho sportovních kvalitách není pochyb, také esteticky je to zajímavý prostor. I proto jsou mnozí zvědaví, jaká je nová karlštejnská devítka.
Bez ohledu na to, že Karlštejn je nejdražší české hřiště a někteří ho považují za snobské, je to hřiště respektované a má prestiž. O jeho sportovních kvalitách není pochyb, také esteticky je to zajímavý prostor. I proto jsou mnozí zvědaví, jaká je nová karlštejnská devítka.
O jejím vzniku se dlouho mluvilo, loni se na ní už koncem sezóny hrálo. Otevřená je zatím jen místním členům a čekají ji dokončovací práce. Znormovaná je, do plného provozu by se mohla zařadit v roce 2009.
Vznik nové devítky si vyžádal především obrovský turnajový provoz (loni na dvě stovky turnajů), jenž výrazně omezoval členy klubu, kterých je nyní přes 750. Místní oprávněně mohli namítat: dali jsme velké peníze za členství a na „svém“ pak ani nemůžeme hrát. Když jsem ovšem novou devítku hrál, nebyla na ní ani noha. Byl sice všední den, ale přesto jsem si říkal: Proč tu nikdo není? Krásné počasí, na parkovišti stála auta… To jdou všichni místní členové na staré hřiště?
Brzy jsem pochopil. Především: hřiště je ještě v syrovém stavu. Nejde o ferveje, grýny a odpaliště, ty jsou už perfektní. Ale raf okolo je hustý a vysoký, místy s holými místy. Jakmile netrefíte relativně úzké ferveje, hraje se hodně těžko a hledá ještě hůře (raf se nechává volně růst, aby zhoustl). Také okraje bankrů nejsou ještě ostré, navíc cesty neupravené. Jsem na tuhle drsnost zvyklý, často jezdím na nově otevřená hřiště, ale chápu, že místní, kteří jsou navyklí na vymazlený terén staré osmnáctky, mohou být frustrováni. To je ale věc, která se určitě během času změní.
To nejdůležitější ovšem je, že tato devítka je jiná než staré hřiště; byť design je opět dílem Lese Furbera. Stará osmnáctka je kopcovité hřiště ve stráni, ale devítka č. 3 je ještě hornatější, více ve svahu. Protože hřiště je na opačné, jižní straně kopce, jsou tu úplně jiné pohledy na krajinu. Žádný barvotisk s hradem a říčním údolím, ale spíše rozlehlé panorama s poli, vesnicemi a stoupajícími brdskými Hřebeny na obzoru. Celé místo zaujme svým přirozeným poklidem, jakoby s děním „za kopcem“ nemělo mnoho společného.
Hned první jamka poskytuje z odpaliště krásné pohledy. Stejně tak druhá, třetí i čtvrtá - první půlka hřiště je esteticky vynikající. Efektně umístěný je grýn trojky, ze kterého se vám otevírá pohled na celou fervej čtvrté jamky. Závěr hřiště, jamky č. 7–9, už tak neohromí, svým charakterem se také více blíží staré osmnáctce.
Dalším rozdílem oproti dvěma starým devítkám je náročnost. Hřiště je dlouhé (ze žlutých 3010 metrů), je tu několik delších přechodů, velmi prudkých výstupů. Fyzicky docela dřina. Nachodil jsem sice kvůli focení spoustu metrů navíc (devítku jsem šel přes čtyři hodiny), ale i tak: ke konci jsem byl unavený jak po osmnáctce.
Designově je to dobrá práce, ale hra je tu těžká. Ferveje jsou mnohem užší než na starém hřišti, terén se víc vlní, míček po modelovaných plochách jezdí do všech krajů. Na fervejích jsou různá plata, kde se může udržet, ne vždy se to ale daří. I proto je víc než drajvrem jistější hra trojkou, pětkou dřevem, či dokonce železy, od nichž míček tolik neroluje. Typický je čtyřpar č. 2, kde se první ranou jde na plato hluboko pod vámi a druhou ranou přes rybník. Když na platu (cca 100–140 metrů od grýnu) stojíte, rybník mezi vámi a jamkou nevidíte, je v dalším údolí. Je to zvláštní psychologická úleva: vodu nevidno, i když tam je.
Dominantou celého hřiště je pětipar číslo 4, a nejen proto, že jde o vůbec nejdelší karlštejnskou jamku – má 560 metrů z bílých a 535 ze žlutých. Při pohledu z odpaliště před vámi leží jako gigantická zelená laguna s přístavem-grýnem v dáli. Přímo pekelná je první rána, která prakticky nemá, kde by se ve svahu zastavila. Hrál jsem jamku s dvěma míči a s jedním to bylo 6, s druhým 11. Jamku jsem si okamžitě překřtil na Liteňské strašidlo (střechy vesničky Liteň jsou blízko).
Co ale hřiště někde vezme, může jinde darovat. Stačí, aby trochu fouklo do zad. To se mi stalo na čtyřparu č. 6. Tady se navíc plata na ferveji vlní tak šikovně, že drajv mi s východním větrem v zádech letěl a pak dojel až do vzdálenosti 275 metrů (fakt nekecám, odkrokoval jsem si to od vlajky, jamka má 315 metrů ze žlutých). Pro novou devítku ostatně platí, co pro starou osmnáctku: vítr je zásadní. Ale bude asi víc brát než pomáhat, protože na Karlštejně fouká hlavně ze západu a proti němu je z devíti nových jamek orientováno pět.
I přes těch strašidelných 11 jsem nakonec hřiště obešel s dobrým pocitem. Po vyzrání bude patřit k české špičce, je dramatické, místy nečekané, herně náročné. A nevadilo mi, že to není ten Karlštejn, na jaký jsou všichni zvyklí a jaký asi očekávají.
Jen spojení tohoto hřiště se starými devítkami mi připadá trochu nepřípadné. Stará osmnáctka je jednolitým kusem, vyváženým a snad i nedělitelným.
Ideální by bylo, kdyby vedle nové devítky vznikla ještě jedna - místo směrem k Řevnicím ještě je. Pak by Karlštejn disponoval dvěma osmnáctkami, každou jinou. Jedna by sloužila jako výkladní skříň, kde se prolíná herní, společenská i turistická rovina (pro zahraniční hráče), druhá by byla víc pro domácí, víc česká, také i náročnější.
Více o hřišti:KARLŠTEJN (18) (Česká hřiště)
Fotogalerie:KARLŠTEJN (Fotogalerie hřišť)
Vyjádřete svůj názor a hlasujte v rubrice ČESKÁ HŘIŠTĚ! U každého areálu máte možnost přidělit mu jednu až pět hvězdiček. V nabídce jsou zastoupena všechna česká hřiště. Zjistíte také, jak se hřiště líbí ostatním hráčům.
