Nejenže letos přibylo na pět tisíc nových golfistů, takže v republice je zhruba 35 000 registrovaných hráčů, ale objevily se i dva nové golfové časopisy. Na jaře se na scénu dostal měsíčník ForGolf, teď na podzim vyšlo první číslo rovněž měsíčníku Golf&Style. Vedle těchto periodik tu navíc stále vycházejí měsíčníky Golf a Golf Digest C&S.
První otázka, která se nabízí, zní: uživí se hned čtyři časopisy podobného typu na trhu? Řada zkrachovalých projektů minulosti totiž ukazuje, že golfový čtenářský potenciál je u nás zatím slabý. Časopisy rozhodně nemohou spoléhat na to, že je uživí jejich čtenáři. Pokud existují a vydělávají, tak výhradně z prodeje své reklamní plochy. I podle počtu reklamních stran se pozná, jak se má dané periodikum k životu.
Nejstarším ze zmíněných měsíčníků je Golf, začal vycházet v roce 1993. Jeho osu tvořily a dodnes tvoří články věnující se sportovní stránce golfu, pod tlakem konkurenčního boje ale v posledních letech zařazuje i více výukových materiálů a testů vybavení. Na internetových stránkách Golfu se uvádí, že časopis tiskne 12 000 výtisků, přičemž 60 % z nákladu jde přímo předplatitelům, jen malá část se prodá volně. Ve výsledku je „umístěno“ celkem asi 9 000 výtisků Golfu. Golf patří k novinářsky solidním periodikům, byť v přímé konfrontaci s Golf Digest C&S se zdá, že poněkud ztrácí body.
Česká verze měsíčníku Golf Digest vychází od roku 2003 a kombinuje překladové články z americké verze s původními českými materiály (za licenci český vydavatel platí značné sumy). Vzhledem k snadnému přístupu k exkluzivním výukovým materiálům, ale také atraktivním rozhovorům či rozborům světového golfu, jde v současnosti asi o čtenářsky nejatraktivnější golfovou tiskovinu, navíc i česká část je zpracována na dobré novinářské úrovni. V Golf Digestu C&S se také neobjevuje příliš mnoho skrytě píárových materiálů, což je jeden z velmi rozšířených nešvarů těchto druhů tiskovin. Problémem může být jen fakt, že výukové lekce se opakují, navíc americký styl „trénujte jako XY a během 25 minut dosáhnete okamžitého zlepšení“ působí někdy komicky. Golf Digest C&S je tištěn v nákladu 10 000 kusů, celkově se prodá zhruba 7 000 výtisků, část nákladu jde v rámci zvláštních smluv a dohod i ke klubům.
Letos na jaře vyšlo první číslo měsíčníku ForGolf. Anglický název je trochu paradoxní vzhledem k tomu, že časopis se věnuje především české golfové scéně. Po spíše rozpačitých prvních číslech se i díky změně grafiky časopis dostal na relativně slušnou úroveň. Obsahově se ale zatím trochu hledá, ne všechny články jsou dostatečně zajímavé. Například četné referáty z komerčních amatérských turnajů jsou spíše výplní prostoru. ForGolf má nicméně potenciál udržet se na trhu. Tiskne se v nákladu 9 500 kusů, různými cestami (prodej, předplatitelé, turnajové série, direct mail, kluby atd.) se daří prodat i umístit na trhu prakticky celý náklad.
Golf&Style se objevil na trhu nyní, časopis už podle názvu kombinuje životní styl a golf. Golfu je věnovaná více než polovina rozsahu, zbylá část obsahuje obvyklou porci životního stylu: móda, cestování, auta atd. Když v úvodníku šéfredaktorka zaníceně hovoří na téma „luxus“, příliš důvěry to u čtenáře, který se chce něco dočíst o golfu, nebudí. Ale se zájmem jsem si přečetl alespoň dva materiály: rozhovor s profesionálem Joaquinem Millánem Navarrem a interview o US Kids Golf. A podle jediného čísla se také nedá obecněji hodnotit.
Co je podle mě hlavním problémem českých golfových periodik? Jednak již zmíněný fakt, že se ne vždy vede přesná hranice mezi nezávislou publicistikou a reklamním materiálem, píárovým článkem. Ekonomické pozadí nutí vydavatele vycházet vstříc inzerentům; kdo si zaplatí v časopise reklamu, o tom se pak třeba i napíše (a samozřejmě se jeho produkt, činnost náležitě vychválí). Další potíží je, že golf se u nás sice rozvíjí rychle, ale neděje se toho zase tolik, aby bylo každý měsíc o čem psát. Chybí více domácích golfových osobností, se kterými má cenu dělat interview, chybí kvalitní sportovního události. Lidé i témata se opakují. Naopak často se objevují rozhovory s nevýznamnými osobnostmi a celebritkami, a to jen proto, že dotyčná osoba vzala do ruky golfovou hůl. Také občasná interview s různými šéfy-podnikateli-manažery neoplývají atraktivními odpověďmi. Logicky v tomto malém prostoru chybí i opravdoví golfoví novináři, jejichž články by nesly silnější autorskou pečeť, ať už stylovou nebo názorovou.
Zpět k otázce v úvodu: Uživí se tolik golfových periodik? Osobně se domnívám, že je zde místo zhruba pro dva golfové měsíčníky. Jedním z přeživších by mohl být Golf Digest C&S, neboť ten se na trhu dobře uchytil a vhodně kombinuje dění domácí se zahraničním a výukovou sféru. Kdo bude ten druhý? Rozhodne především schopnost sehnat co nejvíce inzertních klientů, reklamy. Už i proto, že z informací, které mi jednotliví vydavatelé poskytli, vyplynulo, že časopisy si skutečně koupí jen pár tisíc čtenářů. Zbytek „umístěného“ nákladu se k nim dostává zdarma: dostanou je v taškách na turnajích, válí se v klubech na recepci, zaplatí si je v rámci poplatků klubům.
