O Vlastimilu Dvořákovi, majiteli pražského hotelu Ambassador-Zlatá Husa, už jsme psali jak v tištěném Reflexu, tak na webových reflexovských stránkách věnovaných golfu, v souvislosti s tím, že tento muž byl na říjnovém golfovém turnaji Breitling for Bentley přistižen, jak podvádí, následně byl diskvalifikován a jeho vítězství anulováno.
Náhoda tomu chce, že tentýž Dvořák se do centra mediální pozornosti dostává po pár týdnech opět. V jeho dalším hotelu, mariánskolázeňském Esplanade, má totiž mít svatební veselku Jiří Paroubek. A protože osmapadesátiletý Dvořák byl už od roku 1973 spolupracovníkem StB, nenechaly si tuhle souvislost ujít například čtvrteční Lidové noviny, které Dvořáka „rozebraly“ hned na titulní straně. Jak jeho estébáckou minulost, tak podivný způsob, kterým přišel k hotelu Ambassador, i jeho golfové podvodnictví. Skutečně pikantní je přitom spis samotné StB, která Dvořáka hodnotí jako inteligentního člověka, jenž však „má řadu záporných povahových vlastností; povýšenecké jednání, snaha po získávání velkého množství finančních prostředků a jednoznačně maloměšťácký životní styl…“
JUDr. Dvořák je člověkem skutečně svérázným a v golfové sféře se to ví už delší dobu. Respektive: již dlouho se ví, že občas hraje nefér a přináší podivně „skvělé“ výsledky. Když jsem sháněl informace pro článek k aféře na turnaji Breitling for Bentley, několik lidí se při vyslovení jeho jména jenom smálo a přidávalo jednu historku za druhou. Nejen co se týče jeho „sportovních“ výkonů, ale také společenských. Jedna z těch čerstvých byla třeba o tom, jak nedůstojně a velkopansky se choval na jednom z loňských evropských golfových veletrhů. Ale mnozí lidé také potvrzovali, že je to čilý lobbista, který si dokázal okolo sebe vytvořit síť vlivných přátel.
I kdyby jen polovina z toho, co jsem o Dvořákovi slyšel, byla pravda, nevychází z toho dotyčný zrovna dobře. Ale dobře je, že se tenhle „případ“ dostává na veřejnost. Dvořákovi nikdo jeho hotely nevezme, ale jednu věc dokonale ztratil: klidnou anonymitu. Teď už každý bude vědět, co je tenhle člověk zač. Muž s temnou minulostí, který ani dnes nehraje poctivě. Jsem opravdu zvědav, zda takového člověka ještě na nějaký golfový turnaj pozvou.
Dvořákova lobbistická obratnost se tedy nakonec obrací jak proti němu samotnému, tak i proti Paroubkovi. Kdyby se Dvořák po golfové aféře stáhl, zůstala by mu ostuda asi jen ve sféře golfové. Ale tím, že v rámci „dobrých vztahů“ nabídl Paroubkovi k dispozici svůj hotel, obrátil na sebe neskonale víc mediální pozornosti. Teď o jeho charakteru ví už i ten, kdo golf nehraje. A Paroubek, pokud skutečně využije jeho nabídky, si také naběhl: předseda strany, která hájí zájmy sociálně slabších, a paktuje se s člověkem, který se vyznačuje „snahou po získávání velkého množství finančních prostředků“! Tak tomu se říká ironie! Také to však přesně vypovídá o tom, co je vlastně Paroubek zač: muž jako vystřižený z bolševických struktur.
Je to prostě tak, jak říkávala teta Kateřina z jednoho českého románu: boží mlýny melou pomalu, ale jistě, a tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. A na každého jednou dojde. I na hoteliéra, který si tak dlouho vykopával míček z lesa nohou namísto holí, až už to o něm všichni věděli.
Související články:
Andrej Halada: PODVÁDÍ STB I PŘI GOLFU? (Reflex č. 43/2007)
Andrej Halada: GOLFOVÍ PODVODNÍCI aneb DVOŘÁK FOR FAMILY (Zelený Baull 130, 23. 10. 2007)
Andrej Halada: DALŠÍ ZÁKRUTY AFÉRY DVOŘÁK (Zelený Baull 132, 6. 11. 2007)
