Jiří Čunek končí v propadlišti politických dějin. Zjevně po zásluze. A možná už tam měl být dávno. Ale upřímně řečeno, když vedle Čunka postavím například takového Stanislava Grosse, nepřipadá mi lidovecký politik až tak kreaturální postavou. Proč?
Jiří Čunek končí v propadlišti politických dějin. Zjevně po zásluze. A možná už tam měl být dávno. Ale upřímně řečeno, když vedle Čunka postavím například takového Stanislava Grosse, nepřipadá mi lidovecký politik až tak kreaturální postavou.
Proč? Jiřímu Čunkovi je potřeba přiznat jednu věc: jako starosta Vsetína se nebál jít do horkého romského problému. V době politické korektnosti, kdy se věci nenazývají pravými jmény, a kdy se politici bojí převzít zodpovědnost za své činy právě ve vztahu k Romům, se Čunek nebál a jednal. I to ho vyneslo do nejvyšších pater politiky. K Čunkovým kladům bych také přičetl jeho vcelku věcné a neemocionální vystupování před médii. Čunek mediální i politické tlaky na svou osobu dokázal po vnější stránce slušně zvládnout, pusa mu neujížděla zdaleka tolik, jako třeba občas ujede někdy až hysterickému Paroubkovi nebo nenávistnému Rathovi. A i když Čunek také mnohdy mlžil a zapíral, Stanislav Gross byl ve své neochotě cokoli sdělit o svých financích a bytových otázkách ještě mnohem neprůhlednější.
Čunka nakonec doběhla jeho regionální minulost. Skoro se chce říct: kdyby zůstal sedět ve Vsetíně, mohl si stále šetřit své milióny, v klidu dělat regionální politiku (a možná i nějaké ty „kšefty“) a takto by to dopracoval až do důchodu. Zařídil by si klidné a bohaté stáří, dětem by také něco zajistil… Jenže logika politiky je taková, že asi každý chce jít nahoru, výš. Čunek vystřelil možná příliš rychle a zřejmě i tento faktor vzbuzoval příliš mnoho pnutí, závisti spolustraníků, kteří stoupají vzhůru pomaleji a trpělivěji.
Takových regionálních šéfů jako Čunek je nepochybně v české politice mnoho. Vůbec nepochybujme o tom, že existují řady místních pánů a páníčků, kterým tu přijde na konto podivných pár set tisíc, tu si náhle staví dům, jehož rozpočet zdaleka neodpovídá jejich příjmům. I díky Čunkovi jsme mohli nahlédnout, jak to „na okrese“ chodí. Vazby jsou tu úzké, jak jen mohou být, lidé se handrkují „o kozu nebo plot“. Házejí na sebe špínu. A v tichosti při tom všem nastavují dlaň a berou od státu dávky…
Čunkův pád je další patálií, která postihla stranu „klidné síly“. Už dlouhá léta hledá tato partaj jak své místo ve společnosti, tak věrohodného lídra. Ani jedno nenachází. Ano, Jiří Čunek sice byl klidný a zdál se být i dostatečně silnou osobností. Ale nakonec se ukázalo, že je to vesnický lidovec, jako každý jiný: stará se hlavně o vlastní grunt.
Související články:
Petr Holec: JÁ? URČITĚ NE! (1. 11. 2007)
