Pražské motolské hřiště a zdejší klub jsou neobvyklým fenoménem. Na jedné straně je tu obrovská tradice: Golf Club Praha byl založen už v roce 1926, k jeho dějinám patří pohnutá historie klánovického hřiště, v Motole se také hraje už od dob prvorepublikových...
. Původní hřiště leželo na svahu poblíž současné motolské nemocnice, dnešní „nové“ hřiště nad vozovnou bylo budováno v průběhu 70. let a bylo také dlouho jediným pražským hřištěm. Z Golf Clubu Praha vzešla i celá řada skvělých hráčů a významných golfových osobností.
Jenže čas oponou trhl a výjimečnost Motola se za posledních deset let poněkud vytratila. Kdysi prestižní klub se změnil v klub, který je - takový normální, ač někdo může mít stále pocit, že Motol je čímsi víc. Hřiště také už ztratilo svůj sportovní význam, předčily ho moderní osmnáctky. I velké komerční turnaje se tu kvůli polovičnímu počtu jamek a z prostorových důvodů nekonají.
Píšu o Motole proto, že si občas říkám: kam se asi bude ubírat budoucnost tohoto zvláštního klubu, hřiště? Takové Hodkovičky nebo Hostivař mají vystaráno: dobře designovaná hřiště na dobrých místech, s praktickými tréninkovými plochami a moderními, architektonicky zajímavými klubovými prostory. Lidé si tyhle areály oblíbili a jejich popularita roste. Jenže co Motol?
Vezměme jen to hlavní, tedy hřiště samotné. Zdejší místo není na golf ideální, je to samý kopec. Ale přece jen se architektu Kamilu Pilátovi podařilo jamky poskládat a vytříbit tak, že se tu dá obstojně hrát. Samozřejmě: musíte míče přesně umisťovat, volit správnou hůl i taktiku, musíte umět hrát z nakloněné roviny všech směrů (ale i díky tomu vás pak na jiných hřištích už nic nepřekvapí). Hřiště je v oáze relativního klidu, je tu hezky i proto, že velkou část okolí zabírá lesopark. Výhledy na město jsou neobvyklé. Mnozí hráči ale nemají Motol rádi, protože jim hřiště připadá příliš těžké. Nedokáží si poradit se sklony terénu, není tu příliš místa pro případné chyby, je tu dost stromů a křoví, míč se na mnoha jamkách nepředvídatelně kutálí. Dokonce i profesionál Pavel Nič v Klíči k českým hřištím č. 1 píše, že hřiště „…je zákeřné. Nebo spíš nespravedlivé. I při dobrém golfu tu můžete zahrát špatné číslo.“
Pravdou je, že na motolskou hru je potřeba si zvyknout. Je nutné mít hřiště osahané, znát ho do detailu, a i pak je to vždycky trochu loterie. Někdy tu díky náhodě hodně získáte, někdy dost ztratíte. Na jedné jamce jste nahoře, na druhé dole – myšleno obrazně i fakticky. Ale i díky tomu není hra nudná a jednotvárná. Jamky jsou pestré, každá má svůj osobitý charakter a specifika. Také stromy, které mohou při hře někomu vadit, za těch pár desítek let vyrostly do krásy.
Hra v Motole je těžká, především slabší golfisté ji spíš protrpí, než aby si ji užili. Ale nespornou výhodou hřiště je jeho snadná dostupnost pro Pražany. Motol je blízko a osobně tuhle vlastnost čím dál víc oceňuju. Do Motola jsem dokonce začal chodit i na drajving, ačkoli ten zdejší má k ideálu taky dost daleko. Je do kopce a z parkoviště je to k němu kus cesty. Mně to nijak nevadí, ale vím, že i proto sem moc hráčů trénovat nechodí - nechce se jim táhnout pokaždé dolů a nahoru.
A pak je tu motolské osazenstvo. Někteří ještě hráli v době předlistopadové, jsou tu ale i ti porevolučně zbohatlí, a někteří sem vstupovali třeba i kvůli prestiži. Také na zdejší terase občas sedí takové zvláštní typy. Nechci příliš zobecňovat, ale v porovnání s většinou dnešních hřišť mi připadá motolská atmosféra čímsi uzavřenější. Jako bych tu cítil jistou bariéru MY a ONI. My pražští hráči, my lepší… Jenže uzavřenost je opakem toho, čím by měl asi Motol být. Svým umístěním a pouhými devíti jamkami je vlastně ideálním hřištěm pro fýčkové hráče. Motol sice pro to, aby sem chodilo hrát víc hráčů, také už něco udělal, ale výsledek není moc vidět. I když možná je příčinou opravdu to, že hřiště není hráčsky vstřícné a pro masy začínajících golfistů se hodí méně než třeba Hodkovičky.
Mám tedy k Motolu ambivalentní vztah. Na jedné straně oceňuji jeho estetickou hodnotu, praktičnost a dostupnost, na straně druhé se tu někdy necítím tak uvolněně, jako na jiných hřištích. Jako by Motol jeho tradice nejen zavazovala, ale trochu i svazovala.
