Ačkoli bych to neměl říkat, neboť jde o konkurenci Reflexu, na novou podobu týdeníku Respekt jsem se těšil. Vždycky mi při čtení vadil jeho novinový formát, nepraktický při listování, i to, že tiskařská barva špinila. Respekt byl v tomto směru až nemístně zastaralý a je vlastně s podivem, že první radikální formální změna přišla až po tolika letech existence tohoto periodika.
Cosi to ovšem vypovídá o duchu téhle redakce. Je to až paradoxní: týdeník s obsahem vysoce aktuálním, týdeník sledující nejžhavější causy doby vlastně tvoří redakce, která se brání změnám, je staromilská. Bývalý redakční kolega Miloš Čermák, který loni do Respektu přišel s vizí ho poněkud modifikovat, zcela pohořel právě na neochotě redaktorů jakoukoli změnu přijmout (byť je možné diskutovat o podobě změn, které Čermák prosazoval). Ta změna ale nakonec stejně přišla, protože musela - i kdyby nakrásně redakce odmítala jednoho nového šéfa za druhým, vždycky by došlo na jádro věci. A tím je, že Respekt prodělává, nedokázal si při prodeji cca 16 000 kusů vydělat na svou existenci. Především proto, že neměl skoro žádnou inzerci. Ta by měla právě s novým formátem přijít.
Tři týdny po sobě jsem teď četl Respekt tak, že jsem se snažil přečíst ho pokud možno celý. Formálně už mi vyhovuje, byť si kladu otázku, proč je časopis tak široký? Snad proto, aby se zachovalo třísloupcové lámání stran, známé ze starého Respektu? I tohle lze brát jako daň neochotě ke změnám. Ale budiž… Co mě však zarazilo, je skutečnost, že čtu stejný časopis jako před změnou. Redakce by jistě tuhle větu vnímala jako pozitivum, pro čtenáře – a vlastně i pro majitele – to ale už tak radostné zjištění být nemusí. Čekal jsem přece jen nějaký náznak cesty kupředu, výraznější znamení, že Respekt chce oslovit širší publikum. Ať už by to byla větší žánrová pestrost, vyšší počet menších materiálů (některé články jsou svým rozsahem téměř neučtitelné) anebo náznak většího nadhledu (Respektu, s čestnou výjimkou karikatur a kreseb Pavla Reisenauera, poněkud chybí smysl pro humor). I proto se nynější porce 68 stran skoro nedá celá učíst, je to jako konzumace stále téhož pokrmu – byť nekonečně výživného a (mentálnímu) zdraví prospěšného.
Respekt tedy jakoby jen převlékl svůj obnošený šedivý kabátec a vyměnil ho za moderní a dobře padnoucí oblek s bělostnou košilí a barevnou kravatou. Vypadá v něm lépe, ale platí skutečně, že šaty dělají člověka? Nedělá člověka jeho podstata, ať už je oblečen jakkoli? Respekt je nakonec stále tím samým Respektem, jako byl před změnou. Výborným publicistickým týdeníkem, který ale čtenáři nic neusnadňuje, vede si stále svou. Což je možná dobře. Ale vydavatel Bakala si třeba bude při pohledu na čísla myslet něco jiného.
Související články: NOVÝ RESPEKT
