Na Pankráci by měl vyrůst další mohutný obytný i kancelářský komplex. Stavět se má na pláni mezi nynější výškovou zástavbou a budovami České televize. Jenže památkářům se to nelíbí a ve hře je i mezinárodní protest. Pražské panoráma by prý budovami ztratilo svou jedinečnost, a město by dokonce mohlo být vyškrtnuto ze seznamu památek UNESCO.
Abych pravdu řekl, není mi úplně jasné, o jakém panorámatu je tu řeč. Ano, pražské panoráma při pohledu například od Národního divadla či Smetanova nábřeží je skutečně jedinečné. Ale když se díváte na Prahu z Pražského hradu, vidíte sice pod sebou úžasné střechy Malé Strany, jenže na obzoru, o který v tomto případě jde, moc půvabů nespatříte. To panoráma je už dost podivné jak kvůli žižkovské věži, tak panelákům v dáli anebo dalším výškovým budovám na horizontu. Stávající pankrácké „mrakodrapy“ (hotely Corinthia a Panorama, budovy Motokovu a nyní dokončovaný bývalý „rozhlas“) navíc nepůsobí ani neorganicky: jsou koncentrovány do uzavřenější lokality, vzájemně se doplňují, nejsou to „zuby“ na horizontu. Ostatně většina západních měst, a to i těch historických, má dnes nějakou čtvrť, kde převažují moderní výškové budovy v americkém stylu. Připomínat, že například v Paříži je místní La Défense turistickou atrakcí prvního řádu, asi netřeba (i když je pravdou, že svého času i proti této čtvrti mnozí Pařížané ostře vystupovali).
Takže kde jinde než na Pankráci by vlastně měly růst výškové budovy? Je to místo viditelné, dostatečně vzdálené od historického centra, a přitom ještě relativně ve středu města. Právě sem by se tedy měla upínat pozornost architektů, tady by měl být prostor pro co největší kreativitu, nápady, originalitu. Kdyby právě tady stála Kaplického Chobotnice, ideálně by do prostoru zapadla – třeba i proto, že její zelená barva by dobře ladila s blízkým parkem. A co se týče inkriminovaných výškových budov, o které se vede spor – tak, jak jsou v médiích prezentovány, nevypadají vůbec špatně. Je to sice opět klasické sklo-beton-ocel, ale tvar má tato dvojbudova ve tvaru V originální a výrazný.
Jenže jak zkušenost ukazuje, s pankráckým modernistickým i postmoderním městem ve městě to nakonec asi nijak nedopadne. Šance na skutečně výrazné a jedinečné oživení pražského panorámatu není velká, protože v Praze – snad s výjimkou meziválečného období – nebyla nikdy velká vůle po razantním řešení urbanistických otázek. Všechno je to jen pokrok v mezích zákona. Výsledkem pak bývá průměr. Přesně takový, jaký vidíme opět na Pankráci, když jedete ven z Prahy po dálnici. Po levé straně vyrostlo velké komerční kancelářské centrum. Architekti měli volný prostor, stavěli na zelené louce. Ale výsledkem je natěsnaný shluk domů, z nichž některé jsou uniformní, některé zajímavější a některé vysloveně hnusné. Takhle se staví v Praze.
