Zelený Baull 107 / Důl, to krásné místo pro hru

Zelený Baull 107 / Důl, to krásné místo pro hru

Zelený Baull 107 / Důl, to krásné místo pro hru

Kdo čte tyto sloupky pravidelně, už asi pochopil, že se na estetickou i herní stránku golfových hřišť dívám možná trochu jinak než běžní hráči. Samozřejmě se mi líbí klasika typu Karlových Varů anebo Ypsilonka, ale zrovna tak mě baví hřiště „jiná“. Vymykající se průměru, neobvyklá až bizarní, postavená na zvláštních místech. Mezi taková rozhodně patří osmnáctka Sokolov.


Už jsem o ní psal na podzim 2005, když se tu otevírala první devítka. Teď jsem se na západ Čech vypravil znova, abych zjistil, jak se hřiště změnilo a jak vypadá na počátku první plné sezóny (oficiálně bylo hřiště otevřeno na podzim 2006). A znovu jsem musel ocenit ten základní přístup: kdysi tu byl důl Silvestr, tedy obrovská vydlabaná jáma. Teď je tu zasypaná jáma, která pomalu zarůstá stromy. Doporučuji navštívit domovskou stránku www.golf-sokolov.cz, kde je v pravém sloupku sekce Fotoalbum a jsou tu i staré fotografie, jak místo vypadalo, když se tu v 70. letech těžilo uhlí. Proměna místa je kardinální. Když vidíte, jak se podařilo lokalitu znovu uvést do relativně přírodního stavu, tak to ve vás vyvolává dobré naladění.
Kdo ovšem čeká idylickou hru a milou procházku golfovým parčíkem, ten se zklame. Hřiště je přesně takové, jaká bývají nová hřiště: syrové. Ferveje se zelenají, ale okolí je místy ještě nezarostlé, šedivé a hnědé. Letošní sucho hřišti rozhodně nepřidalo; aby se místy řídký raf pořádně zazelenal a rozlezl do všech koutů areálu, muselo by pršet třikrát týdně. Celý areál potřebuje určitě ještě pár let k tomu, aby vyzrál.
Jenže právě ta syrová drsnost se mi líbí. Když stojíte v Sokolově na nejvyšším bodě hřiště, u odpališť jamky číslo dva, popřípadě u osmnáctky, a celý areál se před vámi rozkládá, je to skutečně famózní pohled. Na obzoru panorama Krušných hor, v pozadí komíny elektrárny, za vámi hradba sokolovských paneláků, vlevo hustý lesní masiv Slavkovského lesa, pod vámi důl a v něm zelená tráva a modř rybníků… Víc kontrastů na jednom místě už asi nejde nalézt. Sokolovské hřiště není rozhodně nudným prostorem, právě pro ten střet mnoha prvků. A samozřejmě i proto, že panoramatické výhledy do dálky jsou vždycky působivé.
Hřiště je také nesmírně fotogenické, najdete tu množství míst, kde lze pořídit atraktivní snímky. Na jednu stranu tu jsou partie, kde vám nedělá problémy udělat až kýčovité přírodní fotky, na druhou stranu tu můžete pořídit snímky typu „pustý kamenolom“. Některé partie u rybníčků na vás dýchají poklidem, zvlášť když na vodu vypluje jedna z místních labutí, když ale naopak stojíte na výhledech, vyvolává to ve vás zase pocity až velikášské. Připadáte si jako nějaký golfový generál přehlížející bitevní pole pod sebou.
Hraje se i chodí poměrně dost nahoru a dolů, což hřišti dodává na pestrosti. K designu hřiště asi nelze mít nějakou připomínku, okamžitě je vidět, že ho projektovala profesionální firma s velkou zkušeností (německá firma Städler Golf Courses) a projekt i výstavba nebyly nijak ošizeny. Ferveje i grýny jsou zavlažovány, hraje se tu dobře – byť to samozřejmě zatím není ten vyzrálý trávník starších hřišť. Hřiště je herně ovšem docela těžké, takže můj základní dojem je: zahraje si tu dobře ten, kdo golf už trochu umí.
Je to skutečně dobré sportovní hřiště, které nutí hráče nad hrou přemýšlet, vyžaduje od něho také kompletní hráčskou výbavu. Je potřeba být dlouhý, je potřeba umět hrát dobře z bankrů, kterých je tu fůra, je potřeba být přesný se železy, protože rána mimo fervej znamená velké potíže (lesíky, rybníčky, tvrdá navážka dosud nezarostlá). A samozřejmě musíte dobře patovat – grýny nejsou zabijácké, ale složité ano.
Kdybych to měl vyjádřit čísly: je to ideální hřiště pro hráče s hendikepy zhruba do 20. Hodně se tu o taktice naučí hráči s hendikepy mezi 20–36, ale hřiště je také už může pořádně vytrestat. Pro kategorii nad 36 bude tenhle důlní obr už obrovitou zkouškou a budou se tu asi dost trápit. A vlastně se k tomu přidává i estetika okolí: vyspělejší hráč hřiště přijme jako celek, pochopí jeho logiku a záměr, zatímco méně zkušený hráč může být právě zklamán tím, že mu zde krajina i hřiště nastavují drsnější tvář. Jeden typ hráčů si hřiště oblíbí právě pro jeho jedinečnost, druhý může být nemile překvapen. Ať už tím, že se mu tu hrálo obtížně, anebo tou zvláštní krajinou. Golfoví snobíčci, dámičky a lenoši zvyklí na mech a luxus golfových resortů, ti mohou být rozladěni.
Myslím, že Sokolov jako celek patří k našim nejvýraznějším hřištím. Jeho designové i přírodní tahy jsou originální, většinu jamek si lze rychle zapamatovat, nejsou si podobné. Na golfovém trhu to ale Sokolov nebude mít lehké: čeká ho boj o místo na slunci, o hráče. Je to dáno jak konkurencí zavedených Varů, Mariánských Lázní i Cihelen (vše velké osmnáctky v okolí), tak tím, že například z Prahy je to 150 kilometrů, což není málo. Ale na druhou stranu 1 200 korun za hru o víkendu je o něco méně než na ostatních velkých osmnáctkách srovnatelné kvality. Od letoška si lze koupit i výhodné roční hrací fee, karta na rok 2007 stojí 12 000 korun. Opravdu široká je nabídka různých kombinovaných pasů obsahujících možnost hry na západočeských hřištích.
Osobně se už těším, až pojedu do Sokolova znovu. Vím, že při turnaji bych si tu asi zhoršil hendikep, vím, že když bude jen trochu horší počasí a bude foukat, bude to fyzická i psychická bitva. Jenže takhle jsem kdysi vnímal i Karlštejn. To je výsada dobrých, moderně navržených hřišť: herně se vám brání, zvítězí nad vámi, ale na druhou stranu vás pořád lákají a vyzývají. Chce se vám vracet se na to místo, protože hra je tu napínavá a rozhodně ne obvyklá.