Václav Klaus se v článku v MF Dnes (9. 5.) rozhodl osvětlit, jak to myslel se svým "výstřelem" na Kaplického chobotnici. Argumentuje, proč je proti realizaci Kaplického návrhu. Článek potvrdil, co o Klausovi ví veřejnost dávno: na jedné straně výtečná schopnost racionální úvahy, umění jít přesně k podstatě věci, na straně druhé až vypjatý důraz na vlastní, konzervativní pohled na svět. A také – pokud jde o estetickoumělecké záležitosti – poněkud menší "rozlišovací schopnost".
Klausovo NE! Kaplického stavbě jistě není jenom názorem jednoho občana, jak se to snaží prezentovat obhájci stavby, ale samozřejmě jeho postoj není možné brát do úst jako zásadní argument proti stavbě, což by se jistě hodilo odpůrcům knihovny. Už poněkud utichající debata však nabrala novou energii a opět se ukázalo, jak je chobotnice návrhem nejednoznačným. Na Klausovi je ale potřeba ocenit fakt, že jde do takové debaty i přes to, že moc dobře ví, jak si svými názory popudí část veřejnosti. Jeho postoj je jasný, jeho argumentace je – ať už s ní souhlasíme, nebo ne – čitelná. Zatímco mnozí politici raději diplomaticky mlčí a čekají, jak se situace vyvine (bojí se toho, aby se pak neříkalo: Jo, ten byl proti stavbě), Klaus jde do boje. A hned do první linie. Navíc zabil dvě mouchy jednou ranou, protože svým ironickým a nadneseným výrokem o poutání se ke stromům se trefil i do bláznivých aktivistů všeho druhu, které tak nemá rád.
Za dané situace odhaduji, že šance na realizaci návrhu je zhruba padesátiprocentní. Těch 42 razítek a dvě miliardy korun budou možná i pro tak obratného obhájce návrhu, jakým je ředitel knihovny Ježek, nepřekonatelné.
Stejně jasné postoje jako Klaus má i jiný pravicový politik, nový francouzský prezident Nicolas Sarkozy. A většina komentátorů se shodla v tom, že právě díky svým pevným postojům, díky lepší argumentační schopnosti, vyhrál volby. Sarkozy také osvědčil dostatek odvahy, postavil se čelem k problému přistěhovalectví, hodlá sáhnout Francouzům na sociální výdobytky. Jaké budou následky, pokud skutečně zpřísní imigrační politiku, co vše přinese jeho vláda v ekonomické oblasti, to je těžké předpovědět. Ale je dobré, že Sarkozy má jasné vize a cíle.
O tom, že jeho postoje mají své oprávnění, podali důkaz paradoxně ti, kteří jsou jeho protivníky. Když byl Sarkozy zvolen, část těch, kteří byli proti němu, vytáhla do ulic, a někteří se dokonce rozhodli rozbíjet výlohy a zapalovat auta. Skutečně lepší argument pro tvrdší postihy pro takové jedince nelze nalézt.
Jen si kladu otázku, zda Sarkozyho politika nepovede k násilí zaměřenému proti jeho osobě samotné. Francie má s tímhle svou zkušenost, proti jinému vyhraněnému prezidentovi, Charlesi de Gaullovi, se také vzedmula vlna odporu, a dokonce na něj atentátníci stříleli. Nepřekvapilo by, kdyby něco podobného potkalo i Sarkozyho. Mimochodem, když už jsme u rázných pravicových politiků: na Ronalda Reagana také svého času střílel jistý šílenec.
Snad mají francouzští prezidenti k dispozici dobře pancéřovaná auta.
