Kdysi jsem hovořil s jedním postarší právníkem, který pronesl hlasem člověka, jenž ví, o čem mluví, větu: „Skoro na každého, kdo něco většího provedl, jednou dojde. Ty věci se nezapomínají, a smrtelný a chybující jedinec tu bojuje proti systému, který je sice pomalý a nepružný, ale je tu pořád.“
Tahle věta přesně sedí na Radovana Krejčíře. Poměrně dlouho podnikal na hraně zákona, až se zdálo, že past sklapla a policisté si pro něj přišli až domů. Ale podařilo se mu utéct. Jenže stejně neunikl. Byl chycen na opačné straně zeměkoule, i díky tomu, že v zrovna v téhle zemi také funguje nějaká bezpečnostní složka, je tu nějaké právo. Krejčíř udělal školáckou chybu, podcenil „systém“, a ten ho doběhl. I kdyby se mu nakrásně podařilo dostat se z jihoafrického vězení na kauci, i kdyby se mu díky právníkům povedlo z téhle šlamastyky znovu vyklouznout, je velmi pravděpodobné, že bude opět dopaden. Mašinérie moderní společnosti skutečně funguje nepružně, ale jedince, který se tak zásadně provinil proti jejímu řádu, nakonec lapí. Jediným skutečným a trvalým útěkem pro Krejčíře by bylo, kdyby zemřel.
Existuje jistě mnoho lidí, kterým jejich podvody procházejí, nikdy se na ně nepřijde. I mnohé vraždy zůstávají neobjasněny. Ale jde-li o zásadní zločiny proti právu, je většinou aparát natolik velký, disponuje tolika možnostmi, že jednotlivý člověk proti němu nemá moc šancí. Takový člověk není ani žádný Robin Hood ani Jánošík, není to ani romantický hrdina prchající z věznice proto, aby bojoval za čest a právo. Je to obyčejný zločinec, který dokáže spravedlnosti unikat jen proto, že má peníze na úplatu. I jeho okolí ví, že je to persona non grata, a mnohdy právě lidé z okolí zapříčiní, že je dotyčný dopaden.
Krejčíř je člověk, který se zapletl do podivných kšeftů a jeho kariéra i život jsou dlážděny lecčíms. To, že utekl naší policii, na kterou jsme zvyklí spíš jen nadávat, z něj sice udělalo svérázného hrdinu lidových zkazek, ale jinak je to postava veskrze negativní. Že byl chycen, je jenom dobře. Je to dobrý signál, že právo dokáže nad zločinem vítězit.
Jednu věc si ale neodpustím zmínit: a to je teatrální způsob, jakým ministr Langer oznamoval, že byl Krejčíř zadržen. Připomínalo mi to hollywoodské vyhlášení Američanů, když chytili Saddáma Husajna: „Máme ho!“ Ano, měli diktátora, ale rozhodně neměli a nemají dodnes Irák pod kontrolou a jejich angažmá zde nabírá čím dál víc rysů vietnamské války. Snad to Langerovo vystoupení nebylo předzvěstí nekonečných komplikací a Krejčíř skutečně co nejdříve skončí tam, kde už měl být dávno: v českém vězení.
