Malý průzkum veřejného mínění - Kaplického nová knihovna na pražské Letné je: A/ prima barák, B/ bláznivý sen pošetilého bioarchitekta, C/ vesmírný flusanec. Zkuste si odpovědět…
Ačkoli si myslím o Milanu Knížákovi své, naprosto přesně vystihl ve svém článku ve středeční pražské příloze MF Dnes i mé pocity. Knížák lapidárně soudí, že Kaplického návrh je výrazný, ale že je zároveň umístěn na nevhodném prostoru. Vrcholek stavby, ona „čočka“, mu tím, jak shlíží na Prahu, připadá exhibicionistická. Nejlepší místo pro tuhle budovu by podle něj bylo na Pankráci, kde je stejně jako na Hradčanské metro, jsou tam moderní budovy a povodně také nehrozí.
Vlastně bych už nemusel nic dodávat. Je to přesné hodnocení. Ale přece. Zarazilo mne, že v Týdnu napsali, že bylo úplně jasné, že vyhraje Kaplický. Jak je to možné? Snad proto, že předsedkyně poroty paní Jiřičná i další porotci Kaplickému nějak „fandili“? Dále mě zarazily některé komentáře samotného architekta. Například když řekl, že je mu jedno, jestli se stavba někomu nebude líbit. Nešlo to říct trochu diplomatičtěji? Ostatně extravaganci celého návrhu lze vnímat i jako sebestředné gesto typu: Teď se podívejte, co umím.
Kaplického návrh není tak jednoznačným vpádem toho „nejlepšího a světového“, co dnešní architektura nabízí a jak se o tom zmiňují jeho zastánci. Budova je to velmi neobvyklá, originální, ale je také pěkná? Připomíná chobotnici a řečeno s trochou nadsázky - chobotnice hezké zvíře rozhodně není. Mimochodem nedávno v Londýně postavený, podobně biologickým světem inspirovaný dům-mrakodrap, jehož architektem je Norman Foster, si místní okamžitě přejmenovali na „Okurku“, protože se obrovské stojaté nakládačce podobá. „Okurka“ je stejně jako „chobotnice“ také výrazně odlišná, ale na rozdíl od ní do místa, kde stojí, skvěle zapadla. I proto je Fosterova stavba považována za jeden z nejlepších příkladů současné moderní architektury.
Obavy z toho, že Kaplického návrh by vůbec nemusel být veřejností přijat, lze pozorovat od okamžiku, co byly výsledky soutěže zveřejněny. Ředitel knihovny Ježek budovu vášnivě obhajuje, ale zároveň říká, že vlastně není ještě nic jistého, „jsme teprve na začátku“. Těžko říct, jak to myslí: bude se tedy návrh ještě měnit? A samozřejmě proti kritikům vyráží s termíny jako „česká malost“ a „zakonzervovanost“. Také architekt Zdeněk Lukeš poněkud nejasně říká, že „autora čeká práce na definitivním projektu, který může doznat různých změn.“ I on ale problém vidí jako souboj černé s bílou: „Najdeme v sobě dostatek tolerance k přijetí nových forem? Nebo projekt nakonec zadupeme do země“?
Zdá se mi, že ani obhájci projektu si nejsou ve skrytu duše jisti, že Kaplického návrh je ve všech – a zdůrazňuji slovo všech – směrech perfektní. I oni možná cítí, že letenské umístění je problematické, nebo že způsob, jakým přesahuje budova horizont, může vzbuzovat rozpaky.
Těžko z dané situace nějak ven. Na jedné straně je tu stavba, která může Praze prospět z hlediska architektonické pestrosti. Na straně druhé jsou tu vážné pochyby o její lokaci. Nemyslím však, že postavení či nepostavení budovy bude nějakým testem české malosti. Tak jednoduché to v dnešním světě relativních estetických hodnot není. Postmoderna není dobou moderny, kdy odmítnutí Eiffelovky a Van Gogha skutečně svědčilo o konzervatismu a nepochopení jejich velikosti.
