Agent téčko v terči

Vůbec se nebudu divit, až se jednou ukáže, že estébáckým agentem byl i Václav Havel. Byla by to taková pěkná tečka za těmi našimi aférkami… Když tak čtu investigativní články v MF Dnes (jejichž rozčlenění do několika dnů mi připomíná to, jak Blesk člení svá svobodovská témata) nestačím se skoro divit, kdo to vlastně Josef Tošovský byl. Úplný ekonomický Pavel Minařík! Ale nahlédnuto střízlivějšíma očima: Tošovský v bance v 80. letech vypracovával analýzy, které by tito vnitráci nikdy nebyli schopni sami vypracovat a získat.

Vůbec se nebudu divit, až se jednou ukáže, že estébáckým agentem byl i Václav Havel. Byla by to taková pěkná tečka za těmi našimi aférkami…
Když tak čtu investigativní články v MF Dnes (jejichž rozčlenění do několika dnů mi připomíná to, jak Blesk člení svá svobodovská témata) nestačím se skoro divit, kdo to vlastně Josef Tošovský byl. Úplný ekonomický Pavel Minařík! Ale nahlédnuto střízlivějšíma očima: Tošovský v bance v 80. letech vypracovával analýzy, které by tito vnitráci nikdy nebyli schopni sami vypracovat a získat. Možná jeho rozkladům ekonomiky pak při čtení ani nerozumněli. Je také pravděpodobné, že – jak sám píše – opravdu žádné osobě svou činností neuškodil, z jeho zpráv nemohl mít nikdo neoprávněný zisk. Neodvažuji se proto soudit, nakolik je Tošovský vinen právně a věcně. Morálně ano. I proto, že s vědomím své někdejší spolupráce posléze přijal funkci premiéra. A to ho také dohonilo – vždyť kdyby zůstal jen v bankovní sféře, asi by se na něho už zapomnělo.
Podobných odhalení nás ale čeká víc. Na ráně je právě generace Tošovského, tedy dnešní padesátníci a šedesátníci, kteří v 70. a 80. letech už byli dost staří - a i někteří jednotlivci i dost významní a důležití, aby o ně zrovna StB měla zájem. Dnes jsou tito lidé vzhledem k věku a zkušenostem také na dost významných řídících funkcích. Napadá mě v této souvislosti situace v Německu po druhé světové válce. V rocích krátce po ní proběhla denacifikace a nejvýraznější exponenti režimu byli odstraněni, nemohli se dále ve společnosti významněji angažovat. Pak tu ale byla velká armáda těch, kteří spolupracovali méně viditelně, třeba jen částečně. Byly jich statisíce, možná milióny. O tom se úspěšně mlčelo, protože nikdo nestál o to, aby se z obnovy na novém Německu vyřadila tak velká masa osob. Nicméně když dorostla první poválečná generace, která se s nacismem nijak nespolčila, začala se právě tato generace svých rodičů ptát: A ty jsi taky byl v NSDAP? Stalo se tak poprvé počátkem 60. let a prakticky od té doby až do dnešních dnů tihle kostlivci ve skříních některých Němců straší.
Nemyslím, že nás čekají nové hony na čarodějnice. Na někom ulpí cejch viny, někdo se z toho dostane bez větších problémů. Je dobré zdůraznit, že Tošovský byl – i přes veškerou démonizaci – nepodstatnou estébáckou rybou. V rybníce stále plave mnoho těch velkých, které jsou šikovně před zraky veřejnosti skryty v soukromých firmách. S tím lze těžko něco dělat. Jsou to prostě protřelci, co dokáží úspěšně žít v každém režimu.
Na jedné straně je potřeba připomínat špatné skutky minulosti, na straně druhé je také dobré zvažovat míru individuální viny. Hodně by mě zajímalo, co asi tak běželo Havlovi hlavou, když mu Tošovský říkal, že dělal pro StB. A jak on Tošovského soudí či nesoudí.