Zelený Baull 93 / Alchymie golfových míčků

Zelený Baull 93 / Alchymie golfových míčků

Zelený Baull 93 / Alchymie golfových míčků

Víte, proč má golfový míček na svém povrchu důlky neboli dimply? Proto, aby létal. Tyto malé prohlubně zlepšují jeho aerodynamické vlastnosti a umožňují, aby míč letěl rovným směrem. Někde jsem četl, že jde vlastně o stejný princip, jako když vzduch proudí okolo křídla letadla – vytváří tím vztlak, díky kterému letadlo letí. Faktem je, že „holý“ míček s odřenými důlky letí opravdu hůř. Poznáte to například na drivingu, když narazíte na hodně ohraný míček. I při dobrém úderů vám poletí méně daleko a zvuk tohoto letu je také jiný.


Golfový míček je nesmírně jednoduchý, ale právě díky dimplům velice promyšlený výrobek. Je to ale také poměrně drahý výrobek: ten nejobyčejnější nový míček se u nás prodává za zhruba třicet korun, dobré míče stojí padesát i více. Jsou hráči, kteří tvrdí, že je potřeba hrát jen s míčkem jedné značky, ale myslím, že pro 95% golfistů to neplatí. Samozřejmě existují na první pohled i dotyk velké rozdíly mezi míčkem extra tvrdým a míčkem „profi“, který má měkký povrch. Ale z vlastní zkušenosti musím říct, že o mém dobrém či špatném výsledku rozhodla vždy rána samotná, ne míček. Nedávno jsem jeden ze svých nejlepších výsledků zahrál s míčkem už tak omláceným, že ani nevím, co to bylo za značku. Když hraju s měkkým míčkem, mám sice ten často zmiňovaný lepší pocit při krátké hře, ale zase jsem nervózní z toho, že je mi líto takový balónek ztratit. Což se samozřejmě stane… V živé paměti mám loňský turnaj na Konopišti, kde jsem ztratil hned tři míčky Callaway HX Tour během osmi jamek a turnaj dohrál s obyčejným „kameňákem“. Řekl bych, že míčková „alchymie“ je – pokud nejste hráč s hendikepem pět a nižším - především psychologická záležitost. I když zase musím přiznat, že ty nejtvrdší míče, jako je například Callaway Warbird, opravdu skáčí hodně a letí o kousek dál. V momentu zasažení při ráně driverem vydávají jiný zvuk, průraznější a tvrdší, při krátké hře nemají moc velký backspin.
Nic to však nemění na faktu, že tvrdý i měkký míček se při dotyku s holí zdeformuje, a to až o 40%. Možná jste to už viděli při některém z přenosů golfového turnaje. Speciální kamera zabírá míček v momentu impaktu, kdy se na pár setin vteřiny míček téměř zploští a teprve pak vyrazí kupředu. Zdá se to neuvěřitelné, vždyť na dotek je golfový míček hodně tuhá hmota. Ale ona není tak tvrdá, například je velmi jednoduché míček rozřezat, pilkou na železo ho přefiknete za chvilku. V případě některých starších třívrstvých míčků najdete po vrchním obalem menší míček spletený z gumových vláken (takto obnažený míč připomíná dětský hopík), pod gumičkami je pak ještě jeden míč – jádro, malá pevná kulička. Většina dnešních míčků má ale už jen dvě nebo tři tuhé vrstvy.
Během tří let hraní golfu jsem si míčky koupil jen párkrát, na začátku. Deset ohraných kousků v obchodě, pět od kluků prodávajích na hřišti, jednu krabici s patnácti zlevněnými novými míčky. Brzy jsem ale pochopil, že kouzlo golfu je i v tom, že během hry nacházíte míčky ztracené jinými hráči. Od té doby hraju jen s nalezenci. Mám jich doma už tolik, že si mohu vybírat: měkké, tvrdé, všech značek, úplně nové i mírně ohrané, s obrázky či bez nich. Nejparadoxnější je, že ale stejně hraju pořád s těmi samými, co mám v begu. Tedy nejvíc omlácenými.