Česká republika se může pro rok 2007 pyšnit titulem „Neobjevená golfová destinace“. Zdůrazňuji, že je to kladné hodnocení, to „neobjevená“. Titul jí byl udělen zahraničními novináři na pravidelném veletrhu ve španělském Marbellu, který se věnuje golfové turistice. Česko má podle názoru odborníků velkou šanci stát se pro golfové turisty atraktivní zemí, kam má smysl jezdit nejen za pivem a památkami, ale také proto, že si tu lze dobře zahrát golf...
. Titul by měl Česku pomoci především z hlediska propagačního a marketingového.
Cenu přebírala loni na podzim prezidentka Czech Golf Travel Association Marie Jehličková. S ní jsem si také povídal o tom, jaké šance má Česká republika v konkurenci tradičních golfových destinací, jako jsou třeba Španělsko nebo Skotsko.
„Ročně k nám jezdí asi tak tři tisícovky golfistů-turistů ročně,“ říká paní Jehličková. „Optimální by byl trojnásobek, aby jich sem jezdilo asi tak 10 000. To je jeden cíl. Druhým je pak určitá změna sociálního složení této klientely. Zatím k nám jezdí hráči-turisté, kteří patří k těm „levnějším“. Bylo by dobré, aby přijížděli i bohatší. Vždyť některá naše hřiště jsou plně srovnatelná s tím nejlepším, co je k vidění v zahraničí.“
Hřiště jako Karlštejn, Karlovy Vary, Ypsilon, Čeladná atd. jsou skutečně na vysoké úrovni, potíž je ale v tom, že takových resortů je z hlediska potřeb golfové turistiky zatím málo. Ze sedmdesáti českých hřišť jich má osmnáct a více jamek ani ne třicítka, plný turistický servis nabízí maximálně patnáct areálů. Podle Jehličkové je problémem i to, že ne všude se k turistům umí adekvátně chovat. Přitom když bude zahraniční hráč spokojen, podá doma reference a tím naláká další hráče. Komplikací je i relativně velké množství komerčních turnajů na dobrých hřištích, je pak složité najít vhodné časy pro turisty.
„Někdy je i problém v tom, že tour operátoři nabízejí zahraničním návštěvníkům stále táž osvědčená místa: Karlštejn, Konopiště, Karlovy Vary a Mariánské Lázně. Tím vyzobou třešinky a turistovi se sem už podruhé nechce. Bylo by proto lepší nabízet například golfový týden s hrou na středočeských hřištích, kde vedle kopcovitého Karlštejna budou třeba i kvalitní rovinaté Poděbrady. Anebo v Západních Čechách nabízet vedle Olšových vrat i Sokolov. Takhle se to děje všude ve světě, nabízí se podle regionů a mixují se hřiště různých typů.“
Pokud jde o jednotlivé země, jezdí k nám prakticky jen evropští turisté – například pro golfové Američany jsme zatím zemí neznámou, ti jezdí hlavně do Irska a Skotska. Z Evropanů převažují Němci, dále Švédové a Nizozemci, na Konopiště jezdí i Angličané. Díky cestovním kancelářím sem zavítají i Francouzi.
Řeč přišla i na opačný směr, tedy jak čeští golfisté jezdí ven. Vzhledem k tomu, že Marie Jehličková byla dlouhá léta majitelkou cestovní kanceláře, jež organizovala zájezdy za golfem, i tady jde o informace z první ruky.
„Česká golfová turistika je v zásadě spíše sezónní záležitostí, jezdí se hlavně v zimním období, kdy se u nás nehraje. V loňském roce vyjelo za golfem odhadem něco mezi 3 500 – 4 000 českých golfistů. Jezdí se v menších skupinkách, po dvou, třech či čtyřech. Zhruba polovina turistů jezdí do levnějších destinací – do Tuniska, na Kanárské ostrovy. Druhá polovina si vybírá dražší místa: Floridu, Thajsko, Jižní Afriku. Taková cesta vyjde i na 80 000 korun. Je tu i úzká vrsta těch, kteří vám řeknou: Vyberte mi něco a na peníze nehleďte. Ale vzhledem ke kupní síle je takových lidí zatím velmi málo. Obecně u nás jezdí za golfem procentuálně méně hráčů než třeba v Rakousku.“
Vedle jmenovaných zemí patří u českých golfistů k oblíbeným i Španělsko, Itálie, Francie, hrát se jezdí také na Mauritius. Do některých zemí se jezdí jen za golfem a maximálně tak válením se na pláži (Kanárské ostrovy), jinam se jezdí za golfem i částečným poznáním země (JAR). Vedle individuálních cest je i dost turistů, kterým jejich golfový výlet organizuje firma. S trochou nadsázky lze říct, že zatímco kdysi se jezdilo s ROH na lyžování do Tater, dnes vás zaměstnavatel vezme na golf do Španělska… Časy se mění. I když ne tak úplně.
