Zelený Baull 87 / Golfový rok 2006

Zelený Baull 87 / Golfový rok 2006

Zelený Baull 87 / Golfový rok 2006

Co všechno se v roce 2006 v golfu stalo? Tak například Tiger Woods zase kraloval. Byl to jeden z jeho nejúspěšnějších roků v kariéře, z patnácti turnajů jich vyhrál osm včetně dvou majorů. Na druhou stranu Alex Čejka zase nic nevyhrál, a tak musel zase do kvalifikační školy - v té ale zase získal kartu PGA na příští rok. Evropa zase vyhrála Ryder Cup a v Česku zase vzrostl počet hráčů i hřišť.


Jsme-li u hřišť, musím se zastavit u toho, že v roce 2006 bylo uvedeno do plného provozu hřiště Ypsilon. Proč zrovna tohle zmiňuji? Je to neuvěřitelné, ale během celého roku jsem nepotkal jediného člověka, který by o tomhle hřišti nemluvil kladně. Všichni golfisté se shodli, že je to jedno z nejhezčích hřišť u nás. Takový aplaus je ve věčně remcavé české kotlině vzácný. Stejně kladný byl i ohlas na to, že české televizní stanice začaly přenášet golfové turnaje. Česká televize, Sport 1 a Galaxie nabídly slušnou porci z menu PGA, včetně major turnajů, nechyběl ani Ryder Cup. Přesná sledovanost není známa, ale pokud jde o ČT 4 Sport, tak tady se pohybovala v řádu pár desítek tisíc.
Rok 2006 byl i ve znamení hendikepu 54. Byla zrušena zelená karta, všichni už mají nějaké číslo a na turnajích se objevily stablefordové výsledky přes 60 bodů. Jsou hráči, kteří si myslí, že se z hedikepového systému i některých turnajů stává bramboračka. Většině začátečníků to ale vyhovuje, odpadl stres provázející skok přes mezeru od ZK do 36. Mně osobně je to jedno, protože čím víc hraju, tím víc si myslím, že jediné možné a spravedlivé je počítat si všechny rány. V zásadě ale musím zavedení HCP 54 uvítat.
Žádný Čech nebo Češka do světa golfu díru neudělal. Stejně jako loni, předloni, předpředloni. A asi ani v roce 2007 neudělá. Pár hráčů hraje 3. evropskou ligu - Alps Tour, ale to je vše. Jessica Korda hraje čím dál líp a ta by snad, možná, někdy, třeba… Uvidíme. Nejsou tu stále trenéři, kteří by dokázali hráče vést ve chvíli, kdy dosáhnou hendikepů okolo nuly, špičku tvoří jen pár desítek hráčů. Ale upřímně řečeno, pálí to nás, rekreační golfisty? Mě tedy ne…
Mnohem víc mi vadí, když se dovím, jak je to s finančním a vlastnickým pozadím některých českých klubů. To se najednou ten „čistý“ golfový sport mění na ušpiněný. Chcete příklad? Třeba vše, co je spojeno s podivnou minulostí golfového areálu Ještěd. Televize Nova o tom uvedla reportáž, ze které se každému fér hrajícímu golfistovi udělalo na nic. A co skutečnost, že prezident jednoho z nejprestižnějších českých klubů je odsouzen za trestnou činnost v oblasti hospodářské kriminality? Díky své novinářské práci se bavím s mnoha lidmi z golfové sféry, ať už jsou to kolegové publicisté, majitelé klubů, provozovatelé, greenkeepři atd. – a došel jsem ke smutnému odhadu, že třetina českých hřišt má nějakého kostlivce ve skříni. Golf je sport, který se hraje v rukavici, ale je to také byznys, a ten si – alespoň u nás - žádné rukavičky ani servítky nebere.
Co mi letos udělalo v golfu radost? Seznámil jsem se s novými lidmi a hráči. Například s někdejší mistryní Československa Amarou Zemplinerovou (Hudcovou-Robětínovou), která vidí golf úplně normálníma očima a ví o něm opravdu hodně. Anebo s greenkeeprem z Mnichu Miloslavem Trojanem, na němž je znát, jak ho práce baví a jaký má vztah k přírodě. Jsem rád, že jsem opět mohl hrát s Danielou a Matoušem Gaudlovými (vydávají Klíče k českým hřištím), s Pavlem Mandysem z redakce Týdne, nebo s Ivanem Paggiem z ČGF, protože tihle lidé z branže jsou fajn spoluhráči a mám si s nimi co říct. Rád jsem si zajel i za greenkeeprem-manažerem z Bechyně Svatoplukem Čechem, seznámil jsem se i s dalšími příjemnými „trávníkáři“ v Jinačovicích či Sokolově. Bezvadnou vzpomínku mám na hru s hercem Divadla Járy Cimrmana Petrem Bruknerem. Poznal jsem i několik zajímavých lidí na kurzu cvičitele golfu, potkal jsem na golfu i pár půvabných slečen a dam… Píšu o tom proto, abych nějak vyvážil fakt, že i v roce 2006 jsem na golfu potkával plno nabobů. Člověku nezbývá než najít si spoluhráče, se kterými vám bude dobře. A ty ostatní se snažit nevidět.
Jsem i rád, že jsem letos splnil cíl, který jsem si dal: dopsal jsem o českém golfu a českých hřištích knížku (měla by vyjít na přelomu března a dubna 2007). Objel jsem kvůli tomu během tří let všechna česká hřiště. A věřte, že na většinu z nich bych se rád podíval znovu. Jsou pěkná.
V roce 2006 jsem ovšem zase neodolal a zase si koupil nový hybrid, který, jak jsem posléze zjistil, je mi zase skoro k ničemu. Hraju s ním úplně stejně jako s pětkou dřevem. Stokrát si můžu říkat: Nekupuj nové hole, je to jen v rukách a hlavě!, ale znáte to… Kdepak, golf je hezká hra, ale taky nehezká past na peněženku. Ale aspoň v něčem jsem ušetřil: za uplynulý rok jsem našel na hřištích asi tak 200 míčků. Zhruba 100 jsem jich ztratil, tak to máme zisk stovky míčů. Docela to ušlo, ten golfový rok 2006. A se stylovým hendikepem 11,7 můžu vstoupit do roku 1+1 007. Tedy 2007.