Zelený Baul 69 / Vadí vám grýny tvrdé jako beton?

Zelený Baul 69 / Vadí vám grýny tvrdé jako beton?

Zelený Baul 69 / Vadí vám grýny tvrdé jako beton?

Určitě už jste to už při golfu slyšeli, anebo to dokonce sami říkáte: „Grýny tam měli tvrdé jako beton, míček se na nich neudržel…“ Dotyčný to většinou neříká neutrálním tónem, ale tak trochu si stěžuje (někdy přímo nadává), jako by tím chtěl ospravedlnit svůj špatný výsledek.


Otázka tedy stojí: je velmi tvrdý grýn tzv. regulérní? Poškozuje nespravedlivým způsobem hru, anebo je prostě nutné ho brát jako součást hřiště? Musíme se s ním smířit stejně, jako se smiřujeme s faktem, že fervej bývá v dobách sucha vyschlá?
Začnu dvěma příklady, které mě vlastně inspirovaly k napsání tohoto sloupku. Letošní US Open a British Open. Kdo měl možnost vidět přenosy z US Open, ten jistě zaznamenal, že grýny na hřišti Winged Foot v New Yorku byly extrémně tvrdé. Neudržely vůbec nic, míček po nich skákal a jezdil jak splašený, o nějakém backspinu si mohli nejlepší hráči světa jen zdát. Hráči ale tuhle skutečnost přijali, o hřišti se sice vyjadřovali jako o nesmírně náročném, ale nikdo kvůli tomu nefňukal a nikdo neřekl, že za jeho špatný výkon může hřiště. Stejně tak nedávné British Open na hřišti Hoylake u Liverpoolu - ani tady se o nějakých měkých grýnech nedalo hovořit, byly vyschlé a rychlé. Ferveje byly snad ještě horší, působily dojmem hnědé a jen zválcované oranice. A přesto se tu hrál skvělý golf! I na ty tvrdé grýny se hráči dokázali trefit, vítězný Tiger Woods dokonce dokázal být stabilně v 80-90% případů v regulaci. Prostě hrál trochu před grýn a počítal s doběhem…
Taky už jsem zažil na českých hřištích skutečně tvrdé grýny. Například ve Svobodných Hamrech se mi takové zdály, v Harrachově, míček po nich hodně sjížděl, stejně tak na Ypsilonu, tam dokonce vydají takový zvláštní zvuk, když na ně míček spadne; což je způsobeno i tím, že jde o nové grýny. I na Nové Americe se míček na grýnu někde těžko udrží, ale tam bych to přičítal spíše sklonu grýnu než jeho tvrdosti (to je ovšem trochu jiná kapitola).
V každém případě si myslím, že tvrdost grýnu je věc relativní a nikde také není psáno, že když zasáhnete grýn, máte automaticky nárok na to, abyste už brali do ruky patr. I na tzv. měkém grýnu totiž míček obvykle jezdí, navíc velký vliv má i počasí. Když je sucho, grýny prostě jsou tvrdší. A záleží i na velikosti grýnu. Když jsou menší, je jasné, že vám míček může sjet častěji než v případě grýnu o velikosti 20 krát 30 metrů. Neexistuje přitom žádný přesný limit, jak má být grýn veliký - představte si například, že někdo postaví hřiště, kde budou grýny schválně veliké jen pět krát pět metrů. Že je to nesmysl? Ale kdepak, vždyť takové grýny by i víc odpovídaly těm, na kterých se kdysi na skotských linksech hrálo. Dnešní obrovité grýny jsou až dílem posledních desetiletí, kdysi se míček umísťoval na postatně menší plácek a patování proto nehrálo takovou roli, jako dnes.
Záleží pouze na designérovi, co hráčům přichystá. Někteří se snaží připravit co nejtěžší zkoušku, udělají tedy grýny pevné, někteří se zase cestu do jamky snaží hráčům ulehčit (to když například majitel hřiště chce zvýšit jeho oblíbenost a tím i návštěvnost). A je opravdu otázkou, jestli právě tahle proměna golfu v patovací závody na velkých grýnech, na kterých se míček stoprocentně udrží, nebyla ku škodě věci. Trochu té přírodní přirozenosti tím golf určitě ztratil.
Myslím, že grýnům, ale vůbec celém hřišti, je prostě nutné se přizpůsobit, stejně jako se člověk přizpůsobuje větru nebo dešti. A pokud hráči připadá, že ho hřiště nějak nespravedlivě trestá – nechť tam už příště nejede hrát. Samozřejmě, někdy mě taky pořádně štve, když je grýn hrbolatý, když míček viditelně skočí na nějaké nerovnosti, když trefím grýn, ale balón sjede. Jenže copak jsem to, že grýny jsou tu tvrdé, nerovné, zanedbané atd., nevěděl hned po první jamce? Copak jsem nebyl schopen se tomu přizpůsobit? Proč jsem si například nevyzkoušel grýny na čipingu, kde jsem mohl snadno zjistit, jak míček jezdí či nejezdí? Někdy si taky zafňukám nad tvrdostí osudu i grýnu, ale vždycky, když slyším, jak fňukají ti okolo mě, zaklínám se, že nesmím být takový. Že prostě musím být tvrdý. Tvrdší, než jsou ty grýny.