Původně jsem se domníval že normování hřišť probíhá tak, že komise normovačů dorazí na hřiště, to si několikrát obejde, zahraje, a pak mu přidělí body.
Ve skutečnosti to ale takto voluntaristicky neprobíhá. Jde se na to mnohem exaktněji. Existují velice obsáhlé tabulky, které zohledňují délku jamek, počet překážek, převýšení atd., do nich jsou veškeré údaje zaneseny a z nich se pak vypočítá, zda bude hřiště body ubírat či přidávat a kolik to bude dělat. Tahle metoda se používá proto, že by měla být přesnější a objektivnější, než kdyby se normování odehrávalo jen tak, že si nějaká komise tří, čtyř hráčů podle své nálady či počasí řekne: Tomuhle hřiště dáme čtyři body navíc. Ale nemohu se ubránit dojmu, že prostý hráčský cit a zkušenosti mají také své přednosti.
Často si totiž kladu otázku, zda znormování českých hřišť opravdu odpovídá jejich obtížnosti. Tak například Karlštejn – těžké hřiště, dlouhé a s velkými převýšeními, nesmírně obtížnými greeny. Pro HCP 36 přidává čtyři rány. A vedle toho Podbořánky: středně obtížná devítka, spíše kratší, grýny v porovnání s Karlštejnem menší, méně tvarované. Ale hřiště přidává pět ran. Mělo by tedy být obtížnější než Karlštejn… Nebo Dýšina, která nedávno v anketě Golf Digestu zvítězila jako nejobtížnější české hřiště. Přidává při HCP 36 jen jednu ránu. Měla by být o hodně lehčí než Karštejn – ale hráči se domnívají, že není. Anebo zase devítka: Čertovo Břemeno, vcelku lehká, přidává čtyři rány.
Nepoměr vynikne i v případě, že máte nižší hendikep. Se svým 14,2 hraju většinou proti 14-16 ranám, které mi hřiště přidává. Ale zatímco třeba na zmíněném Čertově Břemeni nemám zásadní problém dostat se pod 90, na Karlštejně a Dýšině jsem s výsledkem pod 90 hodně spokojený. Obě velké osmnáctky jsou mnohem komplikovanější.
Nevyváženost mezi bodovým ohodnocením některých hřišť a jejich skutečnou obtížností je zřejmá každému jen trochu sportovně orientovanému hráči. Však také mnozí už pochopili, jak na bodový systém vyzrát: jezdí například snižovat jen na ta hřiště, která jsou výhodně znormována. Vyhledávaný je v tomto směru například Woodland na Nové Americe, který hraný jako 2x9 jamek při HCP 36 přidává neskutečných 12 ran.
Znormování je i z hlediska komerčního provozu hřiště docela ošemetná záležitost, protože když komise znormuje hned na počátku existence nějaké hřiště tak, že ho ohodnotí jako lehké (tedy body nepřidávávající), tak to může ovlivnit i ekonomický chod celého areálu. Na nevýhodně znormované hřiště nebudou chtít hráči jezdit, bude se tu konat méně HCP dnů, možná i turnajů. Je to černá můra každého majitele hřiště: všichni si přejí, aby komise při normování nějaké ty body „přihodila“.
Nedokážu říct, co by celé situaci pomohlo, vyřešilo by ji. Snad jen to, že by nějaká komise jednu sezónu jezdila den co den po českých hřištích a znormovala je naráz, aby si mohla jednotlivé arály konfrontovat. A zohlednila by nejen tabulky, ale i individuální dojem. Také jsem si říkal, že bych jednou chtěl na vlastní kůži zažít, jak takové normování probíhá. Tak se zkusím přes ČGF do nějakého toho normování připlést a napíšu o tom…
