nahoru

Zelený Baull 61 / Na Ypsilonu bez rozumu ani ránu

Andrej Halada20. června 2006 • 01:18

O hřišti Ypsilon u Liberce jsem už psal loni na podzim, kdy bylo částečně otevřeno. Od letošního května je otevřené kompletně, a tak jsem si ho taky měl možnost zahrát.


Pokud bych měl dát na první dojmy, tak bych hřiště zařadil bez mrknutí oka do českých TOP 10. A kdybych se nad tím zamyslel, vlastně bych ho dal i do TOP 5. Připadá vám to unáhlené? Uznejte alespoň z těch přiložených fotografií, že jsem k tomu měl důvod: bylo přece nádherné počasí…
Ale vážně: Ypsilon je opravdu skvěle položené hřiště, které do krajiny Jizerských hor (či podhůří) zapadlo jak do sebe zapadají kostičky lega. Vždycky jsem tvrdil, že nejlepším novým hřištěm, které v krajině vypadá, jakoby tu bylo už roky, je Dýšina, ale Ypsilon ji v tomhle směru ještě o kousek překonává. Architekt Keith Preston tu z hlediska designu neudělal prakticky žádnou chybu, hřiště krajině jen přizpůsobil. Jamky jdou za sebou velice pestře, hra tu není jednotvárná. Z mnoha míst jsou daleké výhledy směrem k Německu, ale taky na Ještědský hřeben a vidět je i vysílač s hotelem. Některá odpaliště jsou na tak vysokých místech, že při ráně máte pocit absolutní volnosti.
Z hlediska sportovního jde o docela náročné, technické hřiště. Především fyzická stránka věci: jdete buď nahoru nebo dolů. Absolvoval jsem tuhle tůru s begem na zádech, takže jsem měl nárok na jistou únavu (bylo taky okolo 25 stupňů), jenže zase zafungovala příroda: byl jsem tak uchvácený krajinou a tím, jaké je to hřiště, že jsem vlastně na fyzičku ani nepomyslel (a taky jsem při tom fotil, takže jsem musel přemýšlet o záběrech). Výsledkem bylo, že jsem to hřiště zahrál za 38 stablefordů (nepodváděl jsem!). Tedy bych zlepšoval… Tohle je pro mě taky důkazem: skoro vždycky hraju dobře tam, kde se mi to líbí.
Měl jsem s sebou birdie kartu a opravdu jsem ji využíval. Je to naprostá nutnost, protože hřiště má velké množství nástrah. Jsou to v prvé řadě stromy v okolí, les, ale i jednotlivé listnáče u fervejí. Pak jsou to biozóny, které by sice měly nárok na to hráči vadit, ale když ona ta tráva v nich je tak pěkná a hraje tolika barvami, že vám to vlastně ani nevadí, když tam míček zahrajete (no, někdy to přece jen naštve…). Problémy dělá i hustý raf, do kterého míček z nakloněného svahu sjede. Grýny jsou velkorysé, velmi krátce střižené a dobře modelované, takže to po nich jezdí jak po dálnici.
Myslet, myslet, myslet. A dobře takticky plánovat hru. To je nutnost na většině ypsilonských jamek. Na dvou pětiparech například nemá vůbec smysl hrát první ránu driverem, ale železem, stejně tak při jednom z tříparů, kdy stojíte vysoko na jamkou, je potřeba uvažovat a vzít o dvě čísla menší hůl. Když jsem hru skončil, uvědomil jsem si, že jsem použil všech 14 holí, co jsem měl v begu. Kdo bude technickou náročnost hřiště respektovat a nebude bláznit, ten zahraje určitě lepší číslo než hráč, který se za každou cenu bude tlačit na grýn. Naopak: na některých čtyřparech se jednoznačně vyplatí hrát druhou ránu na jistotu a teprve třetí do grýnu. Vedle stromů jsou překážkou i veliké bankry, ale zase: písek v nich je jemný, takže vyhrát se z těhle problémů zas takový problém není.
Ypsilon je první třída nejen z hlediska krajiny a designu, ale také co do služeb. Je to perfektně připravený areál s full servisem, včetně čištičů míčků a dvou ručníků na každé jamce. Klubovna je velkorysá a vzdušná, s moderně navrženým barpultem. Cestičky jsou úhledně vysypané, ferveje perfektně střižené, a přitom to tu nevypadá tak uměle, jako na některých dokonalých amerických hřištích. Za tenhle hráčský luxus se ale taky platí: v pondělí je fee 900 korun, od úterky do čtvrtka 1200 Kč a od pátku do neděle 1400 Kč. Při startu mezi sedmou ranní a půl devátou je 25% sleva. Kdepak, golf opravdu není levný sport…
Když jsem na hřišti hrál – začal jsem v půl desáté dopoledne – bylo tam jen pár hráčů. Ideální stav, měl jsem klid na hru i fotografování. I to možná ovlivnilo můj pohled na celý resort. S těmi poněkud přezíravými machry, kterých na českých hřištích té nejvyšší kvality potkáte bohužel docela dost, jsem se tu naštěstí nepotkal…

Andrej Halada