Vyjeďte za vilou v Ratboři

Ratboř je obec asi šest kilometrů jižně od Kolína, je ve zvlněné krajině na rozhraní polabské nížiny a Posázaví. Z okraje Prahy je to sem něco přes padesát kilometrů, zpátky se pak můžete dostat vlakem, který z Kolína jezdí každou hodinu.
Proč se do Ratboře, vesnice v zásadě stejné jako jsou stovky jiných, vydat? Protože tu je pozoruhodný hotel-zámek- rodinná vila, jejímž architektem je Jan Kotěra (1871-1923). Kotěra patří k pilířům české architektury, v jeho osobě přechází starší, klasicistní architektura století devatenáctéího do moderny následujícího věku. K vrcholným tvůrčím obdobím patří léta před 1. světovou válkou, vedle několika pražských domů patří k jeho nejslavnějším dílům budova muzea v Hradci Králové z let 1909-1912. V období 1911-1913 projektoval také dům v Ratboři, který si vyžádal majitel místního cukrovaru, rodina Mandelíků.
Reprezentativní dům má podobu a rozměry téměř zámecké, monumentalitu ještě zvyšují dvě sochy nad vchodem, jsou od Jana Štursy a jmenují se Duch a Hmota. Po roce 1945 byl objekt – jak jinak – zabaven státem, sídlila zde škola. Dnes je tu hotelové zařízení, které nabízí jak ubytování, tak konferenční místnosti. Otevřené je od roku 2005.
Do hotelu se dá samozřejmě vstoupit, dokonce tu pořádají prohlídky. Mají určitě proč, jde o velice dobře zrekonstruovaný objekt. Stěny jsou například vymalovány podle původních návrhů, nábytek původních majitelů sice zmizel, ale nový majitel sem umístil některé krásné originální kusy kubistického nábytku. Vše, včetně pokojů, je vybaveno velmi citlivě a s ohledem na ducha a tradici domu. Ozdobou objektu jsou dvě původní dřevěná a dřevem obložená schodiště, která se rozbíhají ze střední, vstupní haly. Je radost vidět, že někteří současní podnikatelé nejsou hnáni jen touhou po zisku, ale spojují své ekonomické zájmy i se snahou o jistý přesah do sféry nadčasových hodnot.
Do zámku jsem přijel ve chvíli, kdy se zde zrovna scházeli účastníci mítinku jisté firmy – měli zde zjevně „budování týmu“. Takoví moderní manažeři, ale ne zas tak úplně moderní… Takoví normální obchoďáci… Nějak mi tihle lidé do prostředí neseděli. Ale tak to prostě je: původní majitel taky musel vzít někde peníze na to, aby postavil svoji vilu, a současný majitel je také odněkud bral, když ji rekonstruoval.
To je ale jen vedlejší postřeh. V každém případě vila za návštěvu stojí, je to skutečný unikát, který na své objevení ještě čeká.